NĚŽNÁ LAVINA (recenze)

Básnická sbírka brněnské autorky Aleny Riedlové Slepičkové Něžná lavina si zaslouží jistě nemenší pozornosti než tři předcházející, jež vydala – Africké bubínky lásky, Bleděmodré usínání a Dokud nás sny nerozdělí, i verše dosud nesebrané.

Díky nakladatelství Čintámani, které ji koncem roku 2009 vydalo, Janě Vaňourkové za krásné fotografie, i všem mecenášům za možnost ji vydat. K moudrým slovům doslovu Augustina Skýpaly, jimiž knihu zakončil, není co dodat.

Charakteristickým ústředním tématem, kterým se dnes v literatuře tak často buď plýtvá, nebo naopak se ho nedostává, je láska, jak je předznamenáno v úvodních slovech Gabriela Gárcia Márqueze. S ní je spojena i mystičnost, přátelství, vzpomínky a krásy světa, jímž se autorka tak ráda toulá.

Něžná lavina je knížka, k níž se budete rádi vracet a pokaždé v ní najdete něco nového, nebo to, co jste četli, uvidíte z trochu jiného úhlu. Sám jsem ji jinak slyšel v podání Josefa Somra i autorky na pražském večeru PEN klubu, a jinak v „samostatném“ čtení.

Čtenářům, kteří neumějí anglicky, by mohla možná vadit občasná anglická slova a citace bez překladu. Není každý anglista z povolání jako já, nebo se nepohybuje v stále více anglizovaném světě. To se však dá vždycky nějak doplnit třeba malým dotazem.

Kdybych měl dát knize palec nahoru, či dolů, zvolil bych bez rozpaků to první. Přečtete si knížku sami a dáte mi za pravdu. Poznáte, že tahle lavina vás něžně zaplaví svou básnickou obrazností, melodičností a autorskou upřímností.

Zdeněk Janík

<< zpět <<