Následující stať je převzata z třetího vydání Poselství Garciovi z roku 1926.
Z popudu Rotary klubu vydalo Zátiší, edice Knihy srdce i ducha.

Elbert Hubbard

Bylo to v chicagském >Auditoriu< v červnu 1908, kdy jsem ho po prvé uviděl, miláčka a pýchu pokrokové Ameriky. Nabitý velký sál sám stál svým obecenstvem za podívanou. Přítel můj upozorňoval mne stále na tu či onu vynikající hlavu, nejen z Chicaga, ale i z dalekého okolí: politikové, spisovatelé, lidé všelikých ethických směrů a dobročinných sdružení. Bylo vidno, že přednášeč má již dobrou pověst, když dostaví se k němu skutečná smetana společnosti; a přítel ubezpečoval mne, že jeho přednášky jsou unikátní.

Na podium vstoupil básník, v pravém obrazném smyslu, tak jak si ho v Evropě představujeme a malujeme, a jak u nás již dávno básníci nechodí. Mohutná kštice černých vlasů, jemný obličej mladého herce-milovníka, ale již trochu pádnějších rysů, bezvousý a s tenkými rty, veliké pronikavé oči a pod krkem velikou černou mašli malířskou na uzel a dvě křídla, snad až příliš velikou a příliš umělecky koketní. A tento básník, jehož vysoké čelo začínalo prozrazovat také hezky vysoký stupeň let, usedl zcela nenuceně na židli a počal nám vyprávět.

Skutečně, znal dobře umění deklamátorní v prose; každé slovo bylo jasné, zřetelné, osobité, takže tok vyprávění byl jako vyšívání perličkami, každé zvlášť, ale přece jen podružná věc v celku. A vykládal své úvahy o jakémsi lepším a dokonalejším životě zde na zemi, duchaplně, ale přece beze vší filosofické nejasnosti a skoro bez abstraktních pojmů; vše bylo takové prosté, průzračné a pochopitelné. Jeho duchaplnost byla v methodě, jakou připoutával k sobě nejvzdálenější obrazy, které však dohromady tvořily jasný a plastický pojem a pak, že uprostřed nejvážnějších věcí, v luštění základních záhad bytí a stanovení nejpřednějších zásad lidských konání náhle vsunul humor. Humor naprosto různorodý všem humorným směrům světa, čistě hubbardovský, jemný tak, že snad u tisíce lidí a u mnohých snad národů by nenašel pochopení. Mluví o vládě čísel ve věcech světa a seriosně praví: >Sir lsaac Newton víte, to je ten, co vynašel zákon tíže,< tato poznámka, která by nebyla sama o sobě ničím a která napsaná nemá v sobě pranic vtipného, zde uprostřed vážného hovoru, pronesená tváří v tvář obecenstvu, jehož myšlenkový průměr převyšoval tucty jiných takových shromáždění, musila, býti přijata s veselostí. Nebo mluví o psychologii a jak v lidské mysli je ještě mnohá terra incognita, to jest latinsky >země neznámá< a toto pravšední vysvětlení, právě uprostřed myšlenkového napětí posluchačů, sledujících vzlet nové jim ideje, musilo opět zákonem kontrastu vyvolat u všech úsměv. Aneb se zastaví u zázraku, této nepravidelnosti a výjimce ve světovém dění, a zvolá: >Zázrak! Co je to zázrak? Zázrak je fysikální událost, popsaná těmi, jimž to bylo sděleno lidmi, kteří jí neviděli.<

Napsané tyto věci jsou uschlé květy; ale tam, kde masa posluchačů byla pod sugescí jeho krásně mluveného slova, vedoucí do říše myšlenek, tam tyto odbočky a protivy k vysoké úrovni přednášky stávaly se skvostným, delikátním humorem pro lidi, kteří by u vtipů průměrného rázu útrpně svraštili čelo. A veselá nálada stávala se důkladnější, neboť Hubbard přešel ze světa idejí do světa, kde se ideje vtělují v konkretnost lidmi a dle toho také vyhlížejí. A tři třídy, které mají dnes ideovou vládu, nyní dostaly se mu pod nůž jeho výkladů: advokáti, lékaři a kněží. Advokáti se smáli a měli radost; lékaři se smáli, ale mnoho je rozbor Habbardův netěšil; a pakli byli přítomni kněží, nemohli se ani smát ani mít potěšení. Neboť z Hubbarda stal se náhle přímo revolucionář, jenž hlásal nepříjemné věci: silné zdanění církevního majetku, neb myšlenkovou emancipaci tak důkladnou, že by skoro bylo po stavu. A to už jeho vtip změnil se v řezavou a kousavou ironii, provázenou arsenálem filosofických a faktových zbraní. Z básníka stal se bojovník a politik. Jeho hlas sesílil, začal hřímat a v nádherném uměleckém stupňování bouře, kabinetní to ukázce řečnické deklamace dovrcholil v ohňostroji nadšení i zloby, v jakýs pekelný vtip jako prasknutí bomby nakonec. A bomba rozlehla se jásotem a zuřivým potleskem a pískotem – Američané projevují pochvalu v divadlech pískotem – celého auditoria, co básník vstal a přijímal povinný hold muži, jenž dovedl tento výběr amerických inteligentů tak uchvátit a zapálit.

Takový byl Hubbard přednašeč a řečník, vyškolený ve stu přednáškách v celé Unii. Již to by stačilo na popularitu. Ale Hubbard jest naprostým originálem a ten nedá se jednou stránkou vyčerpat, tím více, že je to současně také originální Amerikán – nikoliv jen Američan. Ba je více: je přímo esencí toho, co zoveme amerikánstvím a co je v podstatě naprosto svérázným vmíšením se do Darwinovy >struggle of life<, zápasu o život.

Elbert Hubbard narodil se 1859. Nenapsal o sobě autobiografie, ale v inzeráte z roku 1909, kde ohlašoval serii spisů o velikých obchodnících, napsal sám o sobě: >Hubbard vás povede k velkým obchodníkům. Byl dělníkem na farmě, poslíčkem v kanceláři, sazečským učedníkem, dílovedoucím, redaktorem, správcem a majetníkem. Je sám hospodářem – hospodářem času, peněz a materiálu. Je farmářem; spravuje banku, hotel, tiskárnu, knihařství a kurník s guinejskými slepicemi.<

Hubbard po této zpovědi nám podává klíč ke své osobnosti. Je self-made-manem a ti zírají na věci božské i světské zcela jiným zrakem, než pouze školská inteligence. Pozorují krystal světa z mnoha jiných hran a ploch, než ti, kdož jsou usazeni jen na jedné. A ví nekonečně více ze života, než ti, kdož se k němu dostávají většinou jen prostřednictvím papíru. Ale Hubbard v tomto svém nástinu zamlčuje svá dvě největší zaměstnání, spisovatelství a obchodnictví s uměleckým průmyslem, dvě stránky, které právě tvoří nejvýraznější rysy jeho tak složité osobnosti. Ale kdo chce lva poznat, musí do jeho doupěte.

*

Třicet kilometrů od Buffala, country Erie, ve státě New York leží venkovské městečko East-Aurora. Má ráz skromných letních pobytů, vzduchových lázniček. Přijedete-li, máte v místě hotel Roycroft-Inn za 3 a 4 dolary denně American plane (s jídlem). Je-li vám to mnoho, ubytujete se ve Falansteru, což je hostinec za 50 centů nocleh a 25 centů jídlo. A správcem obou hotelů je filosof Elbert Hubbard.

Míníte, že tato malichernost nepatří k literárnímu portretu. Patří, neboť zde hned se objevuje Hubbardova osobnost. Pobyt v hotelu už je cosi umělecko-literárního. Neboť každý pokoj v něm je věnován nějakému velikému muži a dle něho přiměřeně upraven. Chcete pokoj Emerson, Humboldt, Rosa Bonheur, Rembrandt, Morris, Ruskin? Vstoupíte a uvidíte nejdříve portret muže, jemuž je pokoj zasvěcen, na stěně nápisy z jeho spisů neb reprodukce jeho děl a také pokoj je vždy vybrán s ohledem na duši patrona: je rembrandovsky sešeřelý v koutech a jasnými svity na pravých místech, je ruskinovsky vzletný a prostorný, jest intimně veselý a la Rosa Bonheur a podobně. Hubbard, nemůže-li stavět velkým mužům kaple, staví jim aspoň pokoje v hotelu a vnucuje tak hostům úctu před velkými lidmi a vědomí jich díla. Vyjdete-li na chodbu, proděláváte malou procházku v oblastech vznešeného, pokročilého myšlení, jste povznášeni do filosofických sfér a přemítání o životě. Neboť všude jsou nápisy, které se vám zařezávají v pamět jako moudré rady životní:

Buď svým!
Lidé povídají. Co povídají? Nech je povídat!
Snažme se o velký národ a' ostatní přijde samo sebou.
Směj se a svět se bude smát s sebou; plač a svět se bude smát tobě.
Dej světu, co máš nejlepšího, a svět dá ti nejlepší, co má.
Nikdy se nezlob.

Vejdete li do salonu, do jídelny, všude nápisy, které probouzejí energii, udržují mysl veselou, radí k dobrým a cenným činům. I nad dveřmi pana managera, Hubbarda samotného, je nápis jako program: HAND, HEAD AND HEART (Ruka, hlava a srdce).

Pobyt v Hubbardově hotelu není tedy jenom obyčejnou turistickou nutností, ale kursem >pokročilé myšlenky< (Advanced thought), jak nazývá Hubbard své hnutí. Insert jeho hotelu vypočítává tyto přednosti, z nichž zřejmý je nový život, jehož je Hubbard hlasatelem: >Elektrické světlo, parní topení, turecké lázně, vodovod, umělecká galerie, táboření v lese, knihovna, hudební síň, taneční síň, zahrada a hromada dříví ku štípání. Přednášky o umění, hudbě, literatuře, fysiologii, znalosti přírody, historie, správném životě, procházky, rozpravy, výlety a jezero.< To vše v hotelu, jenž se stává tím vlastně tělesnou i duševní sanatoří. Hubbard tím ukazuje, že nemají se veliké a krásné myšlenky jen vypouštět do světa, ale i také hned uvádět v praxi, a byť by to byla zcela nejvšednější věc, jako hotel.

Ale jeho praktičnost jde také dále. Hotel jest umělecky vypraven a jeho okolí také. Posadíte li se na některou mohutnou, solidní lavici nebo židli z dubu, položíte-li něco na stůl, podíváte-li se do zrcadla, uvidíte tam diskretně, ale přece obratně připevněnou cedulku:THE ROYCROFTERS. Cena tolik a tolik. A pak zpozorujete, že tyto cedulky jsou na všem a že když se vám něco zalíbí, že je to na prodej a zároveň též zvíte, zdali si toho můžete dopřát. A při každém kroku se vám otvírají oči, a když se projdete East Aurorou, večer víte, že si můžete pod managérstvím Elberta Hubbarda koupit – promiňte – knihy vázané a nevázané, lampy, židle, stoly, lavice, řemeny k hodinkám, kufry, vaky, taštičky, pompadourky, tobolky, pásy, rámy na fotografie, tobolky, skřínky, kravaty, hole, alba, popelníčky, koberce, ložní předstírky, cukroví, cigara a sta jiných věcí ze dřeva, kůže, papíru, mosazi, hadrů a jiných látek a vše to vyrobeno v dílnách pod vedením EIberta Hubbarda. Můžete se předplatit na jeho >Little Journeys< (Malé výlety), na jeho drobnou revui >The Philistine<, a na velkou revui >The Fra<, koupit spisy jeho i tuctů jiných slavných mužů a můžete udělit zakázky tiskárně, truhlárně, kovárně a ciselovně s rukopisem, výkresem a nápadem, jakým chcete. A k dovršení všeho můžete vypít čaj, mléko nebo něco sladkého pojíst v kavárně rovněž pod správou tohoto básníka a filosofa. A pak seznáte, že Elbert Hubbard je, všechna čest a bez nejmenší ironie, také výtečným a. vzorným obchodníkem, jenž prodává sice, ale vždy umělecké neb jinak dobré věci, zpříjemňující a okrašlující život.

Hubbard uvádí v praxi myšlenky Ruskinovy a Morrisovy, které se dají shrnout ve dvě zásady: Krásno ve všem a práce buï radostí. Obchodnická stránka je naprostou nutností, neboť při sebe dokonalejší výrobě krásných věcí bez prodeje by umělci umřeli za krátko hladem. Obchod je nutný rub s cenou krásného peníze umění na líci. A proto Hubbard založil v East Auroře Roycroftery, což je staré anglické jméno pro řemeslníky, kteří dodávali králi. Vyrábějí nábytek solidních tvarů, jichž pýchou jest účelnost, dobrý materiál a správné zpracování, tepají v kůži a v kovech a hlavně provozují tiskařské a sazečské umění, vytvořují krásnou knihu.

Tisky vyšlé z >Roycrof Press< mohou býti vzorem. At je to jen nepatrná visitka neb papírek s heslem – také specialita Hubbardova,. dobré myšlenky krásně natisknout na papírky, které pak mohou kolovat – vždy najde se v nich nový odstín krásna. Kreslíři ovšem kreslí ornamenty a pořádají úpravu, tiskaři starají se o papír a dokonalý tisk, a knihaři tvoří pak vzácné kousky umělecké, skoro museální. Thoreauovo >Přátelství< na pravém pergamenu s ilumincemi stálo na příklad 250 dolarů, ale zrak se potěší i na desíticentíkové publikaci z Roycroftské tiskárny. Hubbard vybírá knihy k tisku a soudí o nich, jak píše v oznámkách:

>Knih jako přátel, má býti málo, ale dobře vybrané, poněvadž jako k přátelům, vracíme se k dobré knize zas a zas.<
>Některé knihy mají být chutnány, některé polykány; a několik málo má být rozžvýkáno a zažito.<

Přirozeno, že >Roycroft Press<, jenž si získal v Americe pověst nejpřednější umělecké tiskárny, tiskne Hubbardovy knihy. A tu se objevuje poslední, ale nikoliv nejmenší stránka podivuhodně všestranného ducha Hubbardova.

V maličkostech objevuje se mistr. Kdyby po Hubbardovi nezbylo nic, než jeho vlastní inseráty, stačilo by za zmínku, že byl tvůrcem zcela nového odvětví literárního, které až do něho bylo považováno jen za práci kancelářskou. Hubbard ukazuje, že i oznámka jako součástka moderního života může býti prosycena myšlenkou, vtipem i krásou, že i z ní možno udělat ne-li zrovna veliké umělecké dílo, tedy aspoň roztomilou literární drobnůstku, jakýsi druh uměleckého průmyslu, užitého umění. Hubbard vkládá obratně do oznámek filosofické a morální myšlenky – viz uvedené citace –, které mají vztah. k oznamované věci. čteme třeba oznámku o létu, ale v něm je sentence: Polovice nemocí je v naší mysli a druhá polovice v našich bytech, nebo hlubokou myšlenku: Problem civilisace jest odstranit parasity. A v ní oznamované zboží vychválit vždy tak originelně, duchaplně nebo s vtipem, že inserát zapíše se do mozku jako malý literární zážitek, kterého se mysl tak snadno nezbaví. Tento papír na psaní šíří kol vás ovzduší přátelství a dobrého vkusu. Pak-li jste ještě nejedli opravdu dobrého cukroví, napište si do naší nové bílé kuchyně v East Auroře. Abonujte si, ale nejvýš na 99 roků – na více nepřijímáme.

Tato duchaplnost a humor, spojené s velikým a všestranným rozhledem člověka, jemuž život dal jistě hojně rozmanitých poznání, je hlavním rázem jeho spisů. Jsou to hlavně jeho >Malé výlety< k domovům velkých lidí, rozsáhlá to sbírka životopisů, kol 120 čísel, nejrůznějších vynikajících mužů i žen: velcí milovníci jako velcí řečníci, velcí kazatelé jako velcí obchodníci, autoři, státníci, filosofové, malíři, reformátoři. Jsou to essaye s brilantním anglickým slohem, plné jiskřivých myšlenek, moderních úvah, humorných nápadů, vždy směřující k osvobození lidského ducha od různých pověr, a vedoucí jej ke konání dobra, zachování si zdraví a což je v morálce novum, k získání jmění. Není divu, že nejen americké širší intelektuální vrstvy, ale i vynikající mužové všech oborů a v přední řadě spisovatelé vyslovují Hubbardovi otevřeně svůj obdiv, posudky to, které si Hubbard také sansgene ve svých revuích o sobě otiskuje. Ovšem že tyto essaye, které jsou dokonalým vzorem pro Ameriku, obsahují, žel, také mnoho čistě amerických narážek, citátů, vzpomínek a jiných takových duševních i slovních amerikanismů, že jsou úplně srozumitelny jen všestranně zkušenému americkému vzdělanci a pro jiné národy budou knihami, v nichž mnohé zůstane pro pochopení uzavřeno; komentáře by braly knize její svěží styl, úsečnost, a snad i vtipnost, neboť vysvětlovaný vtip, jak jest známo, není již vtipem.

Zápasu za ideje Hubbardovy, z nichž přední jest odstranění ať jakýchkoliv pověr, jsou věnovány obě jeho měsíční revue >ThePhilistine< a >The Fra<. Prvá je jaksi všední bojovník, druhá je umělecky, s obrazovými přílohami vypravená representační revue. Duch v obou je stejný, jak ve >Philistine< s obálkou z kornoutového papíru a podtitulem: >A periodical of protest< na znamení bojovnosti, jako ve >Fra< s barevnou obálkou na japonu. Zmíněné tři stavy, advokáti, lékaři a kněží dostávají tam svůj díl v essayích, básních, i jedovatě filosofických zrnkách, do textu vtroušených. Hubbard vyřítí se na příklad bojovně v nápadném tisku dvojbarevném a ohlašuje: Usneseno: Že víra v inspirované nebo nadpřirozené náboženství je škodou a ohrožením civilisace. – Bylo by mně potěšením veřejně debatovat o hořejší zásadě s orthodoxním knězem uznané schopnosti v některém z hlavních měst Ameriky. Elbert Hubbard. – Nebo někde, kde se toho člověk nejméně nadá, vytiskne docela nápadně, třeba vedle textu podél okraje: Zdaňte církevní majetek! Zdaňte církevní majetek! a podobné útoky na mysl čtenářovu. Lékaře opět dopaluje tím, že kromě upírání jich schopností a popírání vůbec jejich vědění schválně oznamuje kde jaký patentní lék, všechny ty zázračné balsámy, tinktury, mastičky a pilulky, které léčí současně tucty nemocí. Je to prý stejné, jako kdyby si pacienti vzali lékaře. Zde tkví patrně nějaká nemilá osobní zkušenost, jež se přenesla na stav, anebo hraje úlohu přesvědčení a učení Hubbardovo, že hygienicky žijící člověk lékaře nepotřebuje. Při naprosté originalitě Hubbardově, která se nedá nikam zařadit, je to také jeden většině nepochopitelný, ale čistě jeho rys.

Kromě >Výletů< a obou revuí, životního to díla svého, však Hubbard sepsal řadu knih, v nichž uplatňuje své zásady rozumného a zdravého života, s dáváním přednosti práci a obchodu více než učeným a papírovým zaměstnáním. Jeto kniha o Kristu >The man of sorrows< (Muž zármutků), >Love, Life and Work< (Láska, život a dílo), >Health and Wealth< (Zdraví a jmění) a knihu úcty ke své ženě >White Hyacinths< (Bílé hyacinty), paní Alici Hubbardové, která jest obchodně a literárně svému muži silnou družkou; sama též napsala >Woman's Work< (Dílo ženy). Nesmí se však zapomenout na systematickou řadu drobnějších letáků, kterými chce Hubbard učit i drobné lidi v obchodech i dílnách přesnosti, správnosti, vytrvalosti, povinnosti a jiným ctnostem, které dělají každého schopným postupovat, být oblíbeným a tak umožňovat mu cestu k samostatnosti a blahobytu. Jedním z nich je >Poselství Garciovi<; knížečky té, tištěné po prvé 1899, bylo na amerických drahách rozdáno na tři miliony; v Paříži závod Bon Marché rozdal jí jeden milion výtisků; kníže Hilakov v Rusku dal ji přeložit a rozdal každému úředníku ruské armády; mikado nařídil, aby každý japonský voják dostal výtisk. Byla přeložena do jedenácti řečí a vytištěna asi celkem v dvacítipěti milionech výtisků, největší to knižní úspěch světa. Již to by zajistilo Hubbardovi světové literární jméno, které však bude míti vždy v Americe jakožto tvůrce, jak sám napsal, nového amerického náboženství, které shrnul v zákon moderního osmera:

>Pracuj, hrej a dýchej, koupej se a studuj, žij, směj se a miluj.<

*

7. května roku 1915, blíže Queenstownu torpedován na cestě do Evropy americký dopravní parník Lusitania německou ponorkou. Zahynulo 1446 osob. Mezi utonulými četl jsem též jméno Elbert Hubbard, spisovatel.

Karel Pelant