Resumé

Historii nás provází mnoho příkladů psychokineze (ovládání hmoty myslí, dále jako PK), počínaje biblickým zpřetrháním řetězů až k dnešním PK Parties, neboli PK večírkům, kde se naučíte ohýbat lžičky. Uri Geller začal s ohýbáním lžiček v roce 1970 a v roce 1981 uspořádal první PK Parties. Během těchto večírků lidé často pociťují „energii“, která vychází z jejich rukou. Je to energie podobná energii, kterou pociťují provozovatelé různých bojových technik a kterou nazývají „chi“. Někdy se lidé na PK večírcích sami od sebe uzdravili. V tomto pojednání shrnu, co PK Parties jsou a popíšu techniku, kterou vyučuji při provádění psychokineze.

Z historie známe mnoho příkladů „léčení energiemi“ pod různými jmény podle technik, které lidé používají. Některé z těchto technik popíši, včetně té, kterou používám. Mezi těmito technikami a PK technikou je mnoho podobností. Nejlepší uplatnění PK a PK Parties je za účelem léčení sebe samých a druhých.

Úvod

S výzkumem Remote Viewing (RV - mimosmyslové vnímání na dálku) jsem začal v polovině sedmdesátých let (Puthoff and Targ, 1976 ¹). I když jsem nevěděl, jak mimosmyslové vnímání na dálku funguje, uplatnění bylo očividné, včetně schopnosti „vidět“ zdravotní problémy jiných lidí. Potkal jsem se s Targem a Puthoffem v jejich laboratoři v Stanford Research Institute (SRI) International a velký dojem na mě udělal jejich vědecký přístup ke zkoumání této lidské schopnosti. Na konci schůzky navrhli, abych se pokusil okopírovat jejich pokusy, což jsem udělal. James McDonnel se doslechl o mém zájmu a zeptal se mě, jestli bych pro něho mohl udělat jeden pokus. Vybral jsem si pokus, ve kterém se používaly souřadnice zeměpisné délky a šířky cílů na celé zemi. Ingo Stan navrhl Targovi a Puthoffovi, že použití souřadnic by byl zajímavý způsob, jak určit umístění RV cíle a oni to používali na svá tréninková cvičení. Když jsem psal zprávu o tomto pokuse, který byl proveden v roce 1980, napsal jsem kapitolu nazvanou „Koncepční model paranormálního fenoménu“, kde jsem se snažil čtenářům vysvětlit, jak mimosmyslové vnímání na dálku pravděpodobně funguje. (Houck, 1983 ^{2 a 3}). Obrázek č. 1 zobrazuje, jak mozek/mysl fungují, aby mohl/mohla provádět neobyčejné výkony. Klíčovým bodem na tomto obrázku je, že mozek provede zpracování informací a sběr dat jak z tělesných snímačů (například oči, uši, jazyk, nos a kůže/nervy), tak dalších vjemů z vnějšího zdroje (např. zrak, zvuk, chuť, vůně a hmat) prostřednictvím informačního kanálu, který nazývám „mysl“. Na prvním obrázku to sice není znázorněno, ale další důležitý bod, který jsem pozoroval na pokusech mimosmyslového vnímání na dálku bylo, že pozorovaný předmět nebyl takový, jaký byl v době vidění, ale byl takový, kdy došlo k „vrcholovému citovému zážitku“. Tento „posuv času“ nastane, protože mysl pozorovatele jde na místo předmětu a vyhledává okamžik vrcholového citového zážitku. Tento jev je pak zaznamenán.

Obrázek č. 1: Koncepční model funkce mozku a mysli

The McDonnel Foundation mě požádala, abych informoval parapsychologické laboratoře v USA o výsledcích svých pokusů mimosmyslového vnímání na dálku a o mém koncepčním modelu. Jedním z předpokladů bylo, že „potřebujete záměrně vytvořit vrcholový citový zážitek a možná dostanete jiné paranormální fenomény, jako psychokinezi (PK)“, abychom se vyhnuli hledání mysli v čase. Charles Honerton mě vyzval, aby tento názor dokázal. Věděl jsem, že „divoké“ večírky jsou v Kalifornii normální. Takže jsem doufal, že na základě nespoutaného večírku za účelem vytvoření vrcholového citového zážitku, kdy se mysl zúčastněných soustředí na přítomný okamžik a na úkol ohnout kov, možná získáme skutečnou psychokinezi. To se stalo, když jsem pořádal první PK Party u nás doma v lednu roku 1981.

Zde proberu PK Parties a léčení energiemi.

PK Parties

PK Party je schůzka lidí, kteří se zajímají o prožitek psychokineze. První PK Party byl pokus a nikdo nevěděl, jestli se podaří. Při tomto setkání opravdu vzniklo prostředí, na němž 19 z 21 zúčastněných osob prožilo, že vidličky a lžičky ztratily na 5 až 30 vteřin svou strukturu, přičemž z vnitřku kovu jakoby vycházelo teplo. Když účastníci cítili, že jsou příbory teplé, mírným tlakem rukou dokázali vytvořit bizardní tvary. Často to bylo doprovázeno veselým křikem, lidé skákali radostí nahoru a dolů. Pokyny pro vytvoření psychokineze dodal Severin Dahlen (metalurg, který také pracoval u McDonnela Douglase) a stejné pokyny používám na všech PK večírcích, které pořádám. Pokyny jsou následující:

To, co jsem pozoroval na první PK Party, na mě udělalo takový dojem, že jsem se rozhodl uspořádat další večírek o měsíc později a tentokrát jsme zkoušeli různé druhy kovů. Spolu se Severinem jsme vymýšleli nové pokusy a zkoušeli jsme je na nových PK večírcích. První rok jsme provedli spoustu testů a metalurgických analýz. Také jsme večírky obohatili o nové prvky a vždy jsme se snažili, aby byly veselé, vzrušující a někdy dokonce i chaotické.

Bylo zjevné, že první dva pokyny byly pro lidi, kteří vyrostli v západní kultuře, velice snadné. Přestože mnoho lidí mluví o třetím kroku „uvolni se, nech být“, málokdo ví, jak to udělat. Pozoroval jsem, že lidé, kteří přestali dávat pozor na svou vlastní vidličku nebo lžíci, protože se podívali na někoho, kdo křičel, že se jeho ohýbá, to byl často právě okamžik, kdy se jejich příbor začal ohýbat a měknout. To byl ten okamžik, kdy se uvolnili. Abychom docílili psychokineze, koncentrace je nutná pouze při prvním kroku.

Má pozorování se zakládají na spoustě informací a také na výpovědích lidí, kteří vyplnili dotazníky na konci každé PK Party. Naše současné podklady pocházejí z 370 PK večírků, kterých se zúčastnilo přes 17 000 lidí. Mnoho lidí také formát PK Party okopírovalo a na svých vlastních PK večírcích obvykle dostali stejné výsledky.

Jak psychokineze probíhá

Všichni lidé jsou schopni psychokineze. Děti jsou na PK nejlepší, ale obvykle žádám o děti od šesti let a starší. Menší děti většinou nerozumějí o co jde a někdy mohou plakat kvůli hluku a křiku lidí. Děti ve věku šesti až třinácti let nemívají problém s uvolněním se a vždycky se během ohýbaní dívají kolem sebe. Také se ještě nenaučily, že nejsou schopné vytvořit psychokinetický fenomén. Starší lidé jsou druhá nejlepší skupina. Obvykle jsou sebevědomí a dokážou se uvolnit relativně snadno. Zdá se, že to platí pro obě pohlaví, všechny etnické skupiny nebo rasy. Jediné, co je zapotřebí, je mozek a mysl a schopnost následovat pokyny.

Někteří lidé nejsou schopni dosáhnout PK na těchto večírcích. Buď příliš analyzují (např. právníci a inženýři), nebo ve svém nitru nechtějí opravdu prožít PK, možná díky svému náboženskému přesvědčení či negativnímu postoji – „Co to má smysl ohýbat lžičky?“ nebo „Můžete to ohnout zpátky?“

Zkušenosti ukazují, že nerezový příbor je na PK nejvhodnější. Je to kvůli dvěma metalurgickým vlastnostem nerezu. První je, že nerezové příbory se obvykle lisují ve velkých množstvích. Výroba lisováním za studena vytváří v kovu velký počet „zlomů/poruch“ v textuře kovu. Psychokinetická energie je jakýmsi způsobem vložena do kovu a když se dostane k poruše, nemá kam jít a promění se v teplo, tak jako neutrony a rentgenové paprsky pronikají pevnými předměty. Teplo narůstá podél rozhraní zrn, které je velice tenké a kov se začne tavit (nerez se taví okolo 1 093° Celsia). Následkem toho se mnohem větší zrna v podstatě vznášejí a vidlička nebo lžička jakoby ztratí svou strukturu a podobá se gumě. Obrázek č. 2 ukazuje koncepčně, jak je záměr jedince, který dělá PK, převeden na energii, která je přenesena do kovu a soustředěna ve zlomech. Fotografie vpravo dole byla pořízena elektronickým mikroskopem a jsou na ní vidět jasné hranice v textuře kovu a také malé zlomy, které vznikají při lisování kovu. Kov setrvává měkký pět až třicet vteřin. Když teplota klesne pod 1 093° C, kov ztuhne a vrátí se do svého původního tvrdého stavu. Charakteristické vlastnosti nerezu zmizí, jakmile kov začne měknout a připomínat gumu. Je velmi obtížné PK měď, protože měď má velice nízký bod tavení. Na PK večírcích jsme používali měděné předměty a když se lidé pokoušeli je ohnout, předmět se ohříval a ohříval, až ho museli pustit, aby se nespálili. Někdy vznikne uvnitř kovu tolik tepla, že je možné slyšet hlasité praskání, když dojde k proměně kovu do plynného stavu. Slitiny se také těžko používají na PK, protože nemají v textuře mnoho zlomů.

Obrázek č. 2: Tavení rozhraní zrn používáním psychokineze.

Při několika pokusech jsme si všimli, že kov se ohýbal i po PK Party. V jednom případě se ohýbal až tři dny. To naznačuje, že nahřání textury pokračovalo a tlaky v kovu se dále uvolňovaly. Kov v konečné fázi vypadal jako předpjatý kov, který byl v peci o teplotě kolem 426° C, jehož předpětí se pomalu uvolňuje jako při fenoménu známém jako „deformace kovu“.

Nerezové vidličky a lžičky, které jen tak ležely na podlaze, měkly více a více od jedné PK party k druhé. To bylo nejlépe vidět při pokusu (Dahlen, 1985 ⁴), se starými pilami na železo. Byly tam dva svazky po dvou plátcích v každém. Všechny plátky byly otestovány na tvrdost. Jeden plátek byl ponechán stranou v domě mého přítele a nikdy nepřišel do styku s ostatními třemi lištami. Ostatní tři byly testovány na tvrdost bezprostředně před každým z pěti PK večírků, které se konaly v průběhu tří měsíců. Hned po ukončení PK Party nebyly testovány a nechali jsme PK efekt dále působit. Tyto plátky ležely v sáčku na zemi uprostřed skupiny mezi ostatními kovovými předměty, které byly určeny na ohýbání. Pouze Severin Dahlen a já jsme o nich věděli a jenom my jsme věděli, že se jedná o pokus. Výsledek byl, že ony tři plátky, které byly vystaveny vlivu PK večírků, byly po každé párty měkčí a měkčí a tvrdost se změnila z vysoké tvrdosti skoro k tvrdosti žíhaného kovu.

Bylo učiněno několik pokusů vyvinout zařízení na měření PK efektu, když k němu docházelo. Nejlépe fungoval čip Hall Effect (Houck, 1993 ⁵). Obvykle se čipy Hall Effect používají na měření magnetického pole, ale jiné pokusy ukázaly, že při PK nevznikají žádná intenzivní magnetická pole. Zajímavé je, že čipové snímače Hall Effect fungovaly jenom na jeden pokus a po každém pokuse musely být vyměněny.

Další pokus dokázal, že psychokinezi je možné provádět na dálku. Setrvačník byl v chodu v MIT laboratoři a člověk, který na něho dohlížel, dostal pokyn, aby zavolal skupině v jižní Kalifornii (přibližně 4 900 km vzdálené) a informoval je, kdyby se dělo něco neobvyklého. Skupina v Kalifornii seděla v obývacím pokoji a měla za úkol zastavit setrvačník pomoci psychokineze. Přibližně po pěti minách obdrželi telefonát, že se setrvačník zastavil.

PK večírky jsou rozděleny do několika úrovní a jsou popsány zde:

Mateřská školka

Nerezové vidličky a lžičky se používají na první úrovni ohýbání, kterou nazývám „mateřská školka“ (nože se někdy mohou zlomit a lidé se mohou pořezat). Také nepoužíváme skleněné předměty nebo olověné tužky, protože mají tendenci vybouchnout, když je do nich vložena PK energie, neboť nejsou natolik flexibilní, aby se rychle roztáhly.

Obrázek č. 3: Ohýbání na úrovni mateřské školky

Lidé obvykle na PK večírcích sedí v kruhu s velkým množstvím lžiček a vidliček na zemi uprostřed. Vedoucí večírku vysvětlí postup a pak provádí skupinu jednotlivými kroky skoro jako předtleskávačka. Během PK večírku vedoucí nepředvádí psychokinetický efekt, ale povzbuzuje zúčastněné, aby ohnuli předměty jako první. Povzbuzuje vzrušení a když se do toho lidé opravdu dostanou, když se nejlépe baví, dojde k nevěřitelným výsledkům.
Obrázek č. 3 ukazuje šťastnou „ohýbačku“ z mateřské školky. Kolem 85 % lidí se podaří ohnout jeden nebo dva nerezové příbory. V mateřské školce lidé obvykle používají obě ruce, ale s minimální fyzickou silou. Tato úroveň pojednává hlavně o tom, aby se účastník naučil najít okamžik, kdy příbor ztratí svou strukturu a lžička nebo vidlička se chová jako biofeedbackový snímač.

Je důležité, aby lidé začínali na úrovni mateřské školky. I když tato činnost není vědecky kontrolovaný pokus, většině lidí se líbí a mohou si domů odvést nějaké trofeje. Mnozí se naučí třetímu kroku – uvolni se, nech být – když analyzují a soustřeďují se na příbor a zjišťují, že neměkne a ani se neohřívá. Když se však začnou rozhlížet kolem sebe po místnosti a aspoň na chvíli zapomenou, že se snaží o psychokinezi, často zjistí, že právě v tomto okamžiku PK začala fungovat.

Lidé si berou svoje ohnuté příbory s sebou domů. Někteří je dokonce vložili do květináčů s rostlinami a následovně hlásili, že rostliny začaly lépe růst. Lidé obvykle ohnou čtyři nebo pět kusů příborů, než přejdou na další úroveň.

Střední škola

Obrázek č. 4: Středoškolské ohýbání

Ohýbání na úrovní střední školy je definováno jako ohýbání, které by za normálních okolností člověk nedokázal provést běžnou lidskou silou. Většinou se používají ocelové tyče různých délek a průměrů. Na stříbrných lžících si účastníci také mohou vyzkoušet, jak ohnout vypouklou část. Miskovitý tvar lžíce způsobuje, že ohýbání této části je velice obtížné. Druhý krok ale spíše zní: „Buckle“ místo „Bend“. („Poddej se“ místo „Ohni se“) Obrázek č. 4 ukazuje takového úspěšného ohýbače.

Mnoho dětí ve věku od 6 do 8 let dokázalo ohnout půl metrovou ocelovou tyč o průměru 1,3 cm o 20 stupňů. Pozoruhodné! (Jedno z těchto dětí bylo přijato na UCLA – University of California – v jedenácti letech a stalo se psychiatrem v devatenácti.) Přibližně 32 % účastníků PK večírků postoupí na úroveň středoškolského ohýbání.

Klíčení semínek

Eldon Byrd a Uri Geller byli v Japonsku požádání, aby Eldon uspořádal PK Party pro japonskou televizi a Uri předvedl svou pravidelnou PK prezentaci. Eldon viděl, jak Urimu klíčí v ruce semínka. Eldon mě požádal, abych se pokusil klíčit semínka na svých PK večírcích. V obchodě se zdravou výživou jsem koupil sáček sójových bobů. Krátce před začátkem další PK Party jsem je vložil vody. Po ohýbání na úrovní mateřské školky jsem lidem rozdal plnou hrst mokrých bobů a pokyn pro druhý krok zněl: „Sprout“. („Klič!“) Asi polovině lidí praskla slupka a objevil se malý milimetrový klíček. Od té doby jsme klíčili semínka na konci každého středoškolského ohýbání.

Pamatuji si na jednu PK Party, která se konala nedaleko University of Minnesota. Jeden profesor si přinesl svoje vlastní semínka a trval na tom, abychom použili ta jeho, místo těch, které jsem přinesl já. Skoro omdlel, když mu jedna žena ukázala plnou ruku jeho naklíčených semínek.

Vysoká škola

Úroveň vysoké školy je, když účastník drží v každé ruce vidličku za konec a chce, aby se příbor ohnul spontánně. Lidé se mohou zabývat ohýbání na úrovni mateřské školky, střední školy nebo klíčení semínek, když je vyzvu, aby přestali dělat to, co právě dělají, a dám jim dvě „vysokoškolské“ vidličky, které jsem pečlivě zkontroloval, abych se ujistil, že nejsou ohnuté nebo zkroucené. Pak všichni procházíme základními PK pokyny a při druhém kroku příkaz zní: „Ohni se!“ nebo „Roztav se“. Pak čekáme, až se vidlička začne sama od sebe ohýbat. Obrázek č. 5. ukazuje muže, kterému se obě vidličky ohnuly samy od sebe. Na jednom PK večírku jsem byl na jedné straně místnosti a on byl na druhé. Všiml jsem si, jak se upřeně dívá na vidličku ve své pravé ruce a vidlička v levé se ohnula. Upozornil jsem ho na vidličku v levé ruce a on řekl: „Wow, kdy se to stalo?“ V tom okamžiku se ohnula i vidlička v pravé ruce. Byl trochu naštvaný, protože neviděl ani jednou, jak se vidličky ohýbají samy od sebe, ačkoliv většina z nás to viděla.

Obrázek 5: Vysokoškolské ohýbání

Kolem 11 % účastníků PK večírků se podařilo samovolné ohýbání, což je považováno za makro-PK. Někdy dojde k nepatrnému ohybu, příležitostně jsme svědky velkých účinků, jako například na obrázku č. 5. Jndy je možné pozorovat, že z hrotů vidličky kape voda při pokynech, aby se ohnula. V takových případech je vzduch kolem vidličky velice studený a domnívám se, že mysl se pokouší vytáhnout energii ze vzduchu kolem vidličky, aby ji ohnula.

Vysokoškolské příbory se musí po třech PK večírcích vyměnit, protože se přestanou spontánně ohýbat. Počet dislokací ve struktuře kovu se pravděpodobně velice snížil a neustálý tlak asi zmizel, jakmile byl předmět třikrát vystaven psychokinezi.

Telekineze

Obrázek č. 6: Telekineze

Telekineze je definována jako pohybování předmětů silou vůle. Sám jsem neprovedl mnoho pokusů na hýbaní předmětů, ale na jednom z prvních PK večírků jsem si všiml matky a její dcery. Viděl jsem, že mladá dívka ohnula tyč, která byla vyrobena z jakéhosi kovu, který se nedal ohnout. Šel jsem za ní a poblahopřál jsem ji k jejímu úspěchu. Její matka řekla: „Oh, to nic není. Dokáže toho více.“ V tom okamžiku její dcera ukázala na figurku tenisty, který stál na čepu a mohl se otáčet. Poručila mu „hýbej se“ a figurka se začala točit dokola. Na obrázku č. 6 můžete vidět dívku, která předvedla tuto telekinezi. (Figurka na čepu stojí za ní na římse krbu.)

Další jevy

Obrázek č. 7: Roztrhnutí lžičky

Skupina badatelů z Washingtonu prováděla pokusy s psychokinezí. Jedním z členů byla žena, které kapala voda z vidličky na jedné mojí PK Party. Oni chtěli tento jev zopakovat. V jejich zprávě se říkalo, že žena seděla a v jedné ruce držela sklenku od vína, když přikazovala vidličce, kterou držela v druhé ruce, aby se ohnula. Vidlička se neohnula, ale otisky jejích prstů se vyleptaly do skla.

Obrázek č. 7 ukazuje, jak jeden účastník roztrhl lžičku na PK večírku. Bylo to dokonce zaznamenáno na videu. Na druhý den jsme seděli u oběda a on seděl u stolu naproti mně. Zeptal jsem se ho, jestli by to dokázal znovu a on naznačil, že se o to pokusí. Odešel do kuchyně a objednal dvanáct nerezových lžiček. Dal jsem mu jednu a za chvíli ji roztrhl. Zbývajících jedenáct jsme testovali v laboratoři a průměrná síla na roztržení každé z nich byla 386 kg.

Závěr

PK Parties umožňují vytvoření psychokinetického prostředí a vzájemné propojení mysli a hmotného světa je očividné. Každého večírku se zúčastňuje kolem 20 až 30 lidí. Minimální počet je patnáct, aby bylo dost lidí na vytvoření vzrušení kvůli větší úspěšnosti. Největšího večírku, který jsem pořádal, se zúčastnilo 400 lidí, ale neměli jsme dost předmětů, na kterých jsme mohli zkoušet PK.
Přibližně polovina lidí, kterým se na večírcích psychokineze podaří, je schopna to později zopakovat mimo PK prostředí. Přes sto lidí pořádá své PK večírky na celém světě a mají podobné výsledky.

Nyní by chtěl probrat energetické léčení a ukázat vztah mezi energetickou léčbou a psychokinezí.

Léčení energiemi

V tabulce č. 1 vidíme různé druhy energetického léčení. Na internetu je mnoho informací o různých druzích léčení energiemi. Všechny se řadí do širší kategorie alternativní a doplňkové léčby. Použijte uvedená klíčová slova na svém vyhledávači k vyhledání dalších webových stránek, které se zabývají těmito tématy.