Randy Gage o sociální podpoře

Vaše přežití a vaše snaha dosáhnout štěstí musí tvořit základ ve vašem systému hodnot, abyste vytvořili svůj život z vlastních prostředků, podle vlastních standardů a pro vaše vlastní potěšení. Spokojíte-li se s čímkoliv menším, pak vám to škodí. A to, co škodí jednotlivému člověku, je ve skutečnosti zhoubné pro společnost jako celek.

Nemyslete si však, že společnost je natolik chytrá, že ji to napadne. Není. Stádo bude propagovat, že potřeby jednotlivce by měly jít do pozadí ve prospěch mnoha. Namluví vám, že je vaší zodpovědností, abyste se starali o ty, kteří mají méně štěstí. Zní to velice nevinně, nebo? Dobrá, tak se na to podívejme …

Jedno krásné sobotní odpoledne zaléváte svůj trávník, když na ulici zaparkuje auto a za volantem rozpoznáte svého starého přítele Eddieho. Dozvíte se, že právě přišel o práci, že ho manželka vyhodila z domu a že nemá kam jít.

Zdá se, že Eddie je neustále v nějakém problému, což je hlavní důvod, proč jste s ním už dlouho nemluvili. Ale je vám ho líto a pozvete ho domů, aby u vás přespal. Na druhý den vás Eddie požádá, jestli by vám nevadilo, kdyby zůstal ještě pár nocí, dokud si nenajde byt a ujistí vás, že ho právě někde mají přijmout. Cítíte se trochu nepříjemně, ale přesto svolíte.

V průběhu týdne ho do žádné práce nepřijmou a ačkoliv vám to dělá starost, nemůžete si nevšimnout, že Eddie nevyvíjí nějaké větší úsilí, aby hledal další zaměstnání.

Z jednoho týdne se stanou dva a domů z práce se začínáte vracet s obavami. Máte pocit jakoby vám váš dům už nepatřil. Situace, ve které se nacházíte, se vám nelíbí, ale přesto se cítíte provinile, že jste tak sobečtí. Konec konců, váš kámoš přece nemá kam jít. Odhodláte se vkročit do svého domu a opět objevíte Eddieho jak na vaší pohovce popíjí vaše pivo a dívá se na vaši televizi …

Tady zmrazíme obrázek. Mohl bych pokračovat do nekonečna, ale asi je vám jasné, o co tady jde.

Mentalita stáda říká, že chudáček Eddie má smůlu a jelikož jste jeho přítel, dlužíte mu pomoc. Vám se poštěstilo, zatímco na Eddieho se lepí smůla. Vy si sedíte v krásném velkém domě, s pěkným výhledem na upravenou zahradu a on nemá nic. Nejenže je nezaměstnaný, ale teď se mu dokonce pokazilo auto a na opravu nemá peníze. Nové auto nemůže dostat, protože mu banka neschválila půjčku. Dle Eddieho slov: „Oni půjčují peníze jenom lidem, kteří je nepotřebují.“

Těžko se mu shání zaměstnání, neboť za svou práci potřebuje peníze v hotovosti, protože jeho věřitelé ho uhánějí a své pohledávky by odebrali přímo z jeho platu. Jeho první manželka ho také otravuje, protože nezaplatil výživné na dítě.

Pravdou je, že máte našetřeno trochu peněz. Máte auto a dům. Máte dobrou práci a v pátek dostanete další výplatu. Eddie nemá ani halíř. On peníze potřebuje. Vy ne. A asi se cítíte provinile, protože toho máte tolik a Eddie má tak málo.

To je přesně to, na co se příživníci jako Eddie spoléhají, aby vás využili – používají pocitu viny, aby vás zmanipulovali. Ale podívejme se na to trochu hlouběji.

Před pěti roky jste s Eddiem pracovali na stejném místě. Přesně v pět hodin, jakmile práce skončila, stepoval u dveří. „Bereme přece plat,“ říkával, „nedostaneš více zaplaceno, když tu zůstaneš déle.“ Ale vy jste přesto často zůstali déle, protože jste chtěli dokončit své projekty a ráno jste chtěli mít čistý pracovní stůl. Zato Eddie byl jako první v hospodě.

Když bylo zapotřebí udělat nějaké projekty navíc, vy jste se dobrovolně přihlásili. Eddie vám řekl, že jste blázni, že to děláte. Když došlo k povýšení, vy jste povýšení dostali. Eddie z práce po roce odešel, protože šéfové byli „lakomí a nadržovali oblíbencům“.

Každý měsíc jste spořili a odkládali si trochu peněz do fondu na dům. Eddie to nemohl dělat, protože „si nevydělával dost peněz“. Jeho prioritami byl noční život v klubech, cigarety, televize s plochou obrazovkou, kabelovka a ostatní životní „nutnosti“.

Vy jste se bez kabelové televize obešli a ušetřených třicet dolarů měsíčně jste vkládali na důchodové připojištění. Místo abyste platili deset dolarů na premiéru filmu, spokojili jste se s pozdější video verzí za tři dolary. Nekoupili jste si TiVo službu (automatické vyhledávání a digitální nahrávání televizních programů, pořadů, filmů atd.), protože jste považovali za moudřejší ukládat peníze na spořící účet. Žili jste z méně peněz, než jste si vydělali a zbytek jste investovali do své budoucnosti.

Stádo vám bude namlouvat, že „ubohý Eddie nemůže chytnout dech“. Ve skutečnosti si všechny rány, které dostává, vytvořil sám. Situace, ve které se nachází, je výsledkem tisíce malých voleb, které dělal každý den.

On utratil osm dolarů na cigarety denně, protože „ty proklaté tabákové firmy způsobily moji návykovost“. On kupoval dvanáct kartonů piva dvakrát týdně, protože „se potřebuji odreagovat“. Jeho bývalá manželka jde po něm, protože už dva roky neplatil alimenty. Banka mu nepůjčí peníze na nové auto, protože má soudní řízení kvůli studentské půjčce, kterou nikdy nezaplatil poté, co ho vyhodili z vysoké školy.

Vždycky utratil více než co vydělal a nyní, když stojí tváří v tvář neúspěchu, nemá zdroje, o které by se mohl opřít. Tak vyvine mentalitu, že má nárok na podporu. Role oběti, kterou hraje, způsobuje, že ostatní lidé se cítí provinile a neustále ho vytahují z jedné louže za druhou. Eddie se nyní naučil, jak manipulovat svoje tragédie, aby z nich co nejvíce vytěžil.

Pochopitelně, neustále se považuje za oběť; programuje svou podvědomou mysl, aby přitahoval více dramatických událostí do svého života, více tragédie a více problémů. Naučil se, že může ignorovat všeobecné zákony a žít pro okamžik, protože se vždycky najde někdo, kdo ho zachrání před tím, když má za něco platit. Takže pokračuje v nekonečném obětním cyklu, neustále je propouštěn, opouštěn a poškozován – a neustále zneužívá druhých, místo aby přijal osobní zodpovědnost.

Co je tedy správné? Měli byste mu pomoci? Možná. Ale než se tím budeme zabývat, podívejme se, co se už stejně děje.

Dnešní sociální systém je přípraven chytnout Eddieho do své záchranné sítě. Vláda Eddieho nakrmí, obleče a ubytuje. Najde mu pracovní místo, připraví pohovory a dokonce zajistí profesní zaučení. Má tucty sociálních programů a může je všechny zaplatit, protože vás povinně nutí, abyste na ně každý týden přispívali ze své výplaty. Kdybyste to odmítli, strčí vás do vězení.

Co by se ale stalo, kdyby se místo odvodu vaší daně vládě v den výplaty věci ubíraly tímto směrem: Dostanete svou výplatní pásku a podle toho, kde na světě žijete, okamžitě oddělíte 35, 58 nebo 62 procent ze svého platu, což reprezentuje vaši daň z příjmu. Nasednete do svého průměrného sedanu a rozjedete se k Eddiemu. Eddie posedává na terase, popíjí pivo a zlomyslně se na vás dívá, když parkujete. Nadšeně vyskočíte ze svého auta a utíkáte k němu s šekem v ruce.

„Ahoj Eddie,“ voláte. „Myslel jsem, že bych za tebou na cestě domů mohl skočit s šekem. Tady máš na jídlo, na oblečení, na doktora, na zubaře a na zábavu na další měsíc. A jelikož jsem minulý týden dostal přidáno, tady je trochu extra na tvůj důchod. Och, vidím, že jsi zaneprázdněn. Můžu pro tebe ještě něco udělat? Ne? Pak tedy pofrčím. Dnes večer mám před sebou ještě spoustu papírování. Přeji ti dobrou noc, Eddie! Hlavně si s ničím nedělej starosti a uvidíme se zase za měsíc.“

Souhlasili byste s něčím takovým? Ve skutečnosti s tím již souhlasíte, protože státní daňový systém takto funguje. Momentálně je nastaven tak, že produktivní lidé jsou trestáni a neproduktivní lidé jsou odměňováni.

Konečným výsledkem tohoto nefunkčního systému je, že stahuje dolů obě strany: lidi, kteří jsou nuceni se starat o druhé a lidi, kteří dostávají almužny. Pochopitelně hlavní vzkaz, který infikuje většinu lidí, je kárání bohatých, a že to jsou oni, kdo vytvářejí své bohatství na úkor chudých. Ale to je jenom další podělaná propaganda vytvořená za účelem, abyste se styděli za svůj úspěch, aby se mohlo s vámi manipulovat díky vašemu pocitu viny.

Obětování sebe sama a svých hodnot ve prospěch druhých, ať už kvůli získání pocitu morálního uspokojení nebo abyste se zbavili pocitu viny, oslabuje vaše odhodlání. Vaše sebedůvěra slábne, začínáte pochybovat o své hodnotě a skončíte s pocitem viny, když se staráte sami o sebe.

Ve svobodné společnosti, kde potřeby jedince jsou na první místě, jsou lidé vysvobozeni od pocitu viny a úzkosti. Sebeobětování je více než kořenem nízkého sebevědomí; je namířeno proti svobodnému podnikání a konsekventně proti lidstvu. Proč by produktivní občané měli být produktivní, když z nich jejich živou energii vysává parazitní stádo?

Každý poctivý muž nebo každá poctivá žena by si měli vydělávat na své živobytí na volném trhu výměnou hodnoty za hodnotu. To znamená, že žádné volňásky neexistují. Nikdo by neměl být pyšný na to, že obdržel něco, co si nevydělal.

© Copyright Randy Gage 2007
Volný překlad z knihy Randyho Gage "Why You're DUMB, SICK, & BROKE . . . and How to Get SMART, HEALTHY & RICH" (Proč jste hloupí, nemocní a na mizině … a jak se stát chytrým, zdravým a bohatým)

Randy Gage:
o filmu Titanic
o prosperitě
o sociální podpoře