2. Samospráva dílen

Zámožnost - povinnost
Chudoba - výmluva.

Jednoho dne probudil jsem se s veselou písničkou na rtech. Bylo to šťastné jitro, které následovalo po večeru, v němž dokončil jsem práci, jež nám dala sama způsob, jak vybudovati samosprávu dílen pomocí účasti zaměstnanců na zisku.

Stává se, že člověk rozřeší jeden problém a shledá, že mu druhý byl dán nádavkem. Uzrály oba najednou a spadly při jednom zatřesení.

Poskytování účasti na zisku zaměstnancům není ovšem nová idea. Toho času nejvíce jí užívají američtí podnikatelé. Poskytují zaměstnancům roční účast na dosaženém zisku celého závodu.

I to jest blahodárné zařízení jak pro zaměstnance tak i závod, pokud se děje dobrovolně, bez zasahování zákona. Buduje se takto důvěra mezi oběma.

Já hledal však takový způsob účasti zaměstnanců na zisku, aby jím bylo lze vybudovati samosprávu dílen.

Tento způsob podmiňovalo:

Nynější účast na zisku, jak byla ve většině dílen již zavedena, vyhovuje všem těmto požadavkům. Přes to nebylo dosaženo vytčeného cíle. Vyplácíme již druhý rok značné sumy, avšak prospěch materielní pro závod, aspoň ten, který jsem sledoval, se ještě nedostavil.

Nemohl se ani dostaviti, a to proto, že jsme si věc představovali mnohem snadnější, nežli ve skutečnosti jest.

Pro samosprávu dílny nestačí vzbuditi zájem lidí na její dobré správě. Nestačí vědomí lidí, že když budou všichni pracovati správně co do času a jakosti, připadne každému až Kč 150,- mimořádně týdně. Zajisté každý si přeje těch Kč 150,-, ale sotva každý ví, co má činiti k zlepšení správy dílny, sotva každý je schopen nebo ochoten to učiniti.

Za půldruhého roku zlepšil se značně náš provoz, zvýšili se i zisky závodu, zvýšili se mzdy dělnictva a snížili se ceny výrobků, přes stálé zdražování surovin. Jaký podíl měla na tomto pokroku účast na zisku zaměstnanců? To nelze ciferně vypočísti, ale já myslím, že větší, nežli se domníváme.

Deset let času jsme potřebovali nežli jsme nalezli výrobní a účetní organisace, které nám tuto cestu otevřely. Nesmíme býti netrpělivými, jestliže hned na začátku jejím se neukázal cíl.

Pravého úspěchu docílíme, až naučíme lidi říditi svoji práci, a to bude tím snadnější, čím větší prospěch z toho budou míti. Dosavadní naše zkušenost náš učí, že jest těžší naučiti lidi samostatně mysliti, než naučiti je poslouchati.

Je to viděti z toho, že to druhé jsme již dovedli, kdežto v tom prvém dosud pomalu postupujeme.

Nedejme se mýliti těmi, kteří tvrdí, že největší část lidí pracuje jen z hladu. Jsou ovšem i takoví lidé, ale je jich tuze málo mezi námi. Takoví lidé vyhýbají se našemu závodu, my nemůžeme potřebovati jich a oni nemohou potřebovati nás.

Vyplácením účasti na zisku stala se naše práce dost výnosnou i těm lidem, kteří by ji byli již odběhli, aby si vyhledali výnosnější.

Samospráva dílen jest nejen lacinější, ale také lepší. Nikdo nemůžeme tak dobře věděti, co mi v práci vadí, jak já to vím, konaje ji.

I nejpečlivější šéf neodešel ještě nikdy z práce, aby nebyl zapomněl něco vykonati. Samospráva bude tím lepší, čím přesnější bude výběr účastníků dílny, čím menší budou změny mezi nimi.

Člověk obsazený mistrem platiti ztrátu za špetnou práci bude náchylnější věřiti v nespravedlnost, nežli když k tomu byl odsouzen kolegy, nesoucími s ním stejný odsud. Špatná práce se dělá hlavně tam, kde pro dobrou práci schází důvěra nebo jiné předpoklady.

V účasti na zisku nalezli jsme cestu, jak dopomoci všem zaměstnancům k majetku. Od té doby, co značná část zaměstnanců má v závodě uloženy peníze, vidíme, jak velice se ulehčilo zprávě závodu. Musíme se naučit rozeznávati ty, kteří si váží těchto peněz, od těch, kteří čekají na ten den, až jim budou uvolněny, aby je neužitečně vyházeli.

Takoví lidé nepatří mezi nás. Ti nikdy nebudou vážně řešiti s námi hospodářské otázky, protože je ani ta jejich vlastní nezajímá.

My víme, jak málo jsme v tom ohledu vykonali. Víme, že úspory zaměstnanců stouply za poslední rok na dvojnásob, a dosáhli 26 milionů korun jen v našem závodě, víme také, že vklady v některých našich místních ústavech v poslední době několikráte vzrostly.

To jsou však vědomosti, které se týkají všeho zaměstnanectva, ale naše vědomosti týkající se jednotlivců, jsou chatrné, jak poslední zkoušky v tomto ohledu ukázali. Ale i když dělíme tyto úspory počtem zaměstnanců, je obnos, který připadá na jednotlivce, tuze nepatrný.

Zaměstnavatel, který naučil lidi vydělávati, naučil je jen třetině toho, čeho člověku třeba uměti, aby mohl státi hospodářsky nezávislým.

Druhá třetina jest v rozumném vydávání a třetí teprve v šetření.

Jsem přesvědčen, že dílna sestavená z lidí, kteří mají úspory, který žijí ve spřádaných hospodářských poměrech, bude pracovati mnohem klidněji, že v takové dílně budou mnohem větší výplaty při stejných sazbách a při stejném namáhání, a že v této dílně docílíme největší samosprávy bez velkých potíží.

Konečně již mnohá léta je nám známo, že zaměstnanec je pro nás téměř bezcenný, pokud se nám nepodařilo přivésti jeho život na cestu hospodářského vzestupu. Víme, jak velice se nám osvědčila zásada, svěřovat důležité obchodní jednání jen lidem, kteří mají více než potřebují.

Jest možno předvídati u člověka, jak se zachová k cizím penězům, když se s nimi octne po delší dobu docela o samotě, uprostřed všech pokušení opatřiti si za ně to, čeho před jeho očima množství lidí požívá, pokud svými úsporami nedokázal, že se v minulosti dobrovolně omezoval, že si dovedl mnohého odříci v zájmu zachování svého vlastního majetku.

Víme ze zkušenosti, jaká změna stane se s člověkem, který dosud otročil kapitálu, když našemu a jeho úsilí podařilo se toho docíliti, aby ovládl kapitál, aby kapitál učinil svým otrokem.

Víme, jak by vypadalo naše prodejní oddělení se svými četnými pobočnými závody, kdybychom nebyli nalezli cestu, jak učiniti z našich obchodvedoucích kapitalisty.

A tyto naše odbočky těší se naprosté samosprávě. Ukazují nám jasně cestu, vedoucí k samosprávě dílenské. Hledání vhodných organisačních systémů pro tyto odbočky věnovali jsme ovšem mnohem více píle a času, nežli samosprávě dílen, protože existence jejich by nebyla jinak ani možná. Při své odlehlosti, při nemožnosti osobní kontroly se strany vrchního vedení závodu, musel býti vynalezen způsob, který působí vždy, který nikdy neselže, třeba jako zákon o přitažlivosti země.

Přesný chod našich odboček dokazuje, že zákon kterými jsou řízeny, jest správný. Nesprávnosti proti závodu i proti zákazníkům jsou řídké, a pokud se vyskytují, týkají se vždy jen takových obchodvedoucích, kteří ještě nenabyli důkazu o tom, že poctivá práce jest nejkratší cestou k zjednání majetku, anebo u těch, kteří nebyli s to vychovati u sebe sebekázeň hospodářskou, bez které majetek nelze ani nastřádati a tím méně udržeti.

Pokud mistr nebude míti tento správný hospodářský názor, nelze očekávati od něho, že bude míti správné stanovisko ke svým lidem. A mistr jej přijme, až se přesvědčí, že doporučovaná cesta je schůdná a vede bezpečně k majetku.

Pomoci mistrovi ke jmění dary nemá významu. To by šlo rychle a snadno. K tomu by stačilo rozděliti tolik a tolik peněz, a už by byl počátek, jako když hospodyně dává do koše podkladek, aby navnadila slepice. Darovanými penězi docílíme u člověka pravého opaku, protože člověk má delší paměť nežli slepice. Počne se spoléhati na dary a ne na sebe. Zde jde o otázku mravní, o výchovu, o vybudování sebedůvěry, sebekázně.

Veliké množství zámožných, hospodářsky ukázněných zaměstnanců přinese závodu netušený rozmach.

To dovedou posouditi nejlépe ti z nás, kteří denně shánějí v závodě i mimo něj lidi, způsobilé vykonati nějakou práci ve vzdálené cizině.

Obyčejně všem lidem, kteří by měli potřebné vlastnosti k tomu, schází ta nejhlavnější, ta hospodářská.

Ukáže se, že nikdy nedovedli ani nastřádati nebo udržeti sebe nepatrnější zlomeček toho obnosu, který jim má býti v cizině svěřen.

Ovšem k takové práci nehodí se člověk, u kterého vydání omezují leda prázdné kapsy.

Závod musí předcházeti dobrým příkladem jako vzorný hospodář. Musí zachovávat vzorný pořádek ve svém peněžnictví. Nesmí pracovati s cizím kapitálem, ba nesmí ani použiti úspor svých zaměstnanců ku provozu.

Každý z nás musí věděti a viděti, že závod má technickou možnost, každé chvíle vyplatiti veškeré požadavky zaměstnanců.

Závod náš se těmito zásadami již nyní řídí. Nepoužívá bankovních úvěrů a svým dodavatelům platí ihned po převzetí zboží.

Obnosy, které dlužíme zaměstnancům, uloženy jsou z malé části v bezpečných půjčkách ihned splatných, z větší části uloženy jsou však v hotovosti ve spolehlivých bankách.

Toto jest otázka spíše mravní nežli hospodářská, jak dokazuje příběh, který si dovoluji uvésti.