Musil František: Baťovo zlínské stavitelství a jeho odkaz současnosti

Anotace:

Příspěvek charakterizuje nevídaný rozvoj zlínského stavebnictví v oblasti průmyslových, občanských a bytových staveb, který firma Baťa dosáhla v letech 1920 až 1939. Poukazuje na jeho promyšlenost, plánovitost a hospodárnost. Naznačuje projekční, výrobní a ekonomické zásady, jimiž se stavební oddělení firmy řídilo. Dokládá shodu tehdejších zásad s principy, o jejichž uplatnění se snažíme i v dnešních moderních stavebních firmách.

Vývoj a povaha zlínského stavebnictví jsou úzce spjaty s význačnými úspěchy práce Baťových závodů. Vedení firmy se od počátku ubíralo novými podnikatelskými cestami. Podle zásad pracovního společenství v duchu vědeckého řízení věnovalo stálou péči zlepšování nejen pracovních, ale i ostatních životních podmínek svých zaměstnanců. Výsledkem těchto snah byla také rozsáhlá činnost stavební. Když závody dospěly ve svém vývoji od rukodílné výroby ke stále vzrůstajícímu továrnímu podniku, vznikaly naléhavé stavební úkoly, na jejichž vyřešení záležel rozvoj dalšího podnikání. Šlo zejména o:

- výstavbu moderních dílen v továrních budovách pro zajištění výroby schopné světové soutěže

- vybudování dobrých a přitom levných obydlí pro rodiny zaměstnanců

- výstavbu prodejen a domů služeb k dosažení přímého kontaktu výrobce se spotřebitelem

Základním požadavkem bylo stavět úsporně, rychle a dobře. Tomáš Baťa byl přesvědčen, že lze k tomuto cíli dojít využitím všech moderních poznatků z průmyslu a jejich přenesením do stavebnictví. Vyjádřil to slovy: „Hledám odborníky, kteří by mi byli nápomocni v řešení stavebních úkolů podle stavu dnešní techniky a jsem přesvědčen, že je najdu. Nechci stavět budovy, které přežijí staletí, protože za sto let budou stejně zastaralé. Není také problém postavit dobrou a pěknou tovární budovu, když vezmu v úvahu jen materiál a vzhled stavby bez ohledu na cenu. Problém je postavit dobrou budovu, odpovídající všem nárokům na ni kladeným a postavit ji z prostředků, které mám k dispozici, aniž bych se zadlužil. Já nechci jít cestou mnoha jiných podnikatelů, kteří postavili sice krásné budovy, ale tím také svoji činnost skončili, protože podnik jim byl prodán v dražbě.“ Ve smyslu těchto záměrů byl dán v roce 1924 podnět ke vzniku Zlínské stavební společnosti a.s., která se postupně stala jednou z největších a ekonomicky nejlépe prosperujících stavebních firem v ČSR.

Brzy se potvrdilo, že k řešení zlínských úkolů skutečně nestačí běžné stavební metody, a že nové směry Baťova podnikání vyžadují i nové cesty ve stavebnictví. K snadnějšímu pochopení situace je však třeba si uvědomit podstatu rozdílu mezi zlínským stavitelstvím a stavebnictvím ostatním. Spočívala v charakteru a rozsahu činnosti, jež vycházela ze zákazníkovy potřeby. Zákazníkem tu byl jediný podnik, který vlastně plnil funkci investora, projektanta, dodavatele i uživatele. Z toho vyplynula racionálnost požadavků, jednotnost projekčních a prováděcích zásad i vysoká ekonomičnost výstavby. Byl tím dán i základ celosvětově známému zlínskému funkcionalismu. Z časových důvodů se však nebudu zabývat urbanistickým řešením města ani významnými architekty, kteří zde působili. To by zasluhovalo samostatnou přednášku kvalifikovanějším odborníkem na tuto problematiku. Zaměřím vaši pozornost na oblast stavebního podnikání, což je i tématem dnešní konference.

Nové podnikatelské zásady, směřující k promyšlené hromadné výrobě a odlišnost zlínských stavebních podmínek změnily i způsoby práce stavebních odborníků. Pro urychlení, zkvalitnění a zjednodušení stavebních činností byly postupně dopracovány a uplatňovány tyto hlavní vnitropodnikové zásady:

1. Přesnost a úplnost pracovních podkladů

Záměrem bylo odstranění nedostatků v projektech, které zapříčiňovaly opožďování postupu práce na stavbách a zvyšování výrobních nákladů na stavbu. Důraz byl kladen na včasné stanovení promyšleného stavebního programu, na důkladný průzkum staveniště z hlediska geostatického i materiálových zdrojů, cenových, dopravních a výrobních podmínek, na přesné zpracování a úplné prokótování stavebních výkresů a na koordinaci práce všech specialistů.

Rozpočet byl uspořádán v položkách podle postupu práce tak, aby umožnil snadné plánování, rozpis úkolových listů a objednávek stavebních materiálů a mechanizmů. Umožnilo to také provést kdykoliv rychlou a přesnou kontrolu rozdělané práce.

Další důležitou složkou pracovních podkladů byla výrobní kalkulace. Sledovala se jí rovnováha mezi stavebními náklady a hodnotou provedeného díla, tvorba úměrného zisku a zabezpečovala také podklad pro spravedlivé odměny za vykonanou práci.

2. Standardizace budov s ohledem na jejich využití a způsob výstavby

Standardizace budov byla přímým důsledkem osobitého názoru Tomáše Bati na problémy moderního stavitelství, který vyjádřil těmito slovy: „Dnešní doba je hranicí mezi užíváním starých stavebních jednotek konstruktivních (cihly, dřevo) a mezi užíváním nově zrozených hmot, jimiž jsou železo, železobeton a sklo. Tyto nové stavební pojmy spějí ke standardizaci. Standardizací se vytvoří konstruktivní jednotky, jejichž užití bude činností skladebnou, invenční, tedy organizační. Standardizované jednotky budou k dispozici modernímu architektu, který jich užije k řešení daných úloh.“

Ve smyslu této zásady byla vyvinuta známá standardizace budov i způsobů jejich stavění. Šlo např. o tovární objekty, školy, domovy mládeže a společenské domy, dále o rodinné domky, mateřské školky, prodejny a domy služeb.

3. Normalizace dispozičních, konstrukčních a pracovních prvků

Komplexní firemní normalizace vytvořila významný obor technické činnosti a značně ovlivnila jak zpracování projektů, tak i efektivnost práce na stavbách. Normalizována byla projektová a rozpočtářská činnost, nářadí specializovaných pracovních čet, lokální výroba betonu a malt na stavbě a další. Např. vypracování projektů usnadňovala normalizace zavedením pečlivě volených dispozičních a konstrukčních prvků a užíváním jednotných značek, které nahradily dřívější dlouhé popisy ve výkresech.

4. Plánovitost projektové a výrobní činnosti

Úkolem plánování práce bylo stanovit předem na základě potřeb firmy a výkonnosti stavebního oddělení racionální postup celé činnosti, od prováděcích projektů přes řádnou výrobní přípravu, zásobování materiály, realizaci stavebních prací a to od založení stavby až po její úplné dokončení, včetně vazeb na účetní evidenci a tvorbu technicko hospodářských ukazatelů.

5. Důsledná dělba práce při projekční i realizační činnosti

Dělba práce se vyvinula vlivem standardizace pracovních způsobů a uplatňováním snah o zajištění rychlé a jakostní práce. Přispěli k ní účinně i zaměstnanci, kteří poznali, že každé zvýšení výkonu mělo příznivý vliv na jejich mzdy. Specializovali se projektanti (architekt, konstruktér, statik, specialista na technická zařízení budov, rozpočtář, kreslič), stavbyvedoucí (tovární budovy, školy, rodinné domky, prodejny), i stavební čety (kopáči, obedňovači, železáři, betonáři, zedníci, omítkáři atd.). Bylo však dbáno na to, aby specializace nebyla na úkor znalosti příslušného povolání jako celku.

6. Ulehčení a urychlení práce použitím strojů

Tuto zásadu považoval Tomáš Baťa za jednu z hlavních povinností na cestě ke zlepšování životní úrovně, ale i výkonnosti. Svědčí o tom jeho výrok: „Jenom ti, kteří dovedou postavit novodobé ocelové roboty, jsou schopni zbavit lidstvo dřiny a opatřit mu blahobyt“, nebo take Zlíňanům známé heslo – Lidem myšlení, strojům dřinu. Na tehdejší poměry ve stavebnictví pracovalo stavebni oddělení firmy velmi progresivně. Na stavbách byly využívány již běžně míchací centra betonu a malty, vibrátory na hutnění betonu, dopravní pásy na přesun materiálů, systémové bednění z oceli vlastní konstrukce, šplhavé stavební jeřáby (později rovněž vyráběné u firmy), první elektrické strojky malé mechanizace, standardní rozvodny elektrického proudu aj..

Mezi technicky zajímavé a tehdy zcela ojedinělé řešení patří i zvýšení území v Baťově, dříve téměř každoročně zaplavované řekou Moravou. Po četných pokusech o nalezení nejhospodárnějšího způsobu přepravy zeminy s kopce na druhém břehu řeky, bylo na popud Tomáše Bati zvoleno naplavování. Čerpadlo o výkonu 22.000 litrů/min. tlačilo na kopec vodu do výše 85 metrů. Na rozpojování zeminy a zvětralé pískovcové skály bylo použito dalších čerpadel, která vyvinula tlak 40 MPa na rozplavovacích tryskách. Vodní proud odváděl rozmělněnou hmotu žlaby nad řekou až na místo určení. Práce probíhala ve třech směnách nepřetržitě s přerušením v zimě. Výkon činil 100 až 150 kubických metrů za hodinu. Celkem bylo takto v letech 1932 až 1936 přemístěno 1,9 milionů kubických metrů zeminy na průměrnou vzdálenost 1 km při ceně 2 Kč za 1 m3. Zdárné provedení tohoto díla umožnilo výstavbu nových částí závodů a obytné čtvrti v Baťově.

7. Spravedlivé odměňování výkonů

Spravedlivé odměňování bylo umožněno objektivním zhodnocením pracovních podmínek, přesným stanovením přiměřeného výkonového času a zaručením vyplácení takové mzdy, s níž bylo v rozpočtu počítáno. To bylo zajišťováno kvalitní výrobní kalkulací a rozpisem podrobných úkolových listů na každou práci. Po skončení úkolu, během jednoho až třech dnů, si četa sama spočítala mzdu a rozdělila ji mezi jednotlivé členy. Přímým důsledkem tohoto způsobu bylo nejen všeobecné zvýšení výkonů a tím i výdělků zaměstnanců, ale i usnadnění práce vedoucímu, který se mohl věnovat plně organizaci práce a kontrole její jakosti.

8. Přesné provozní (výrobní) směrnice

Písemné provozní směrnice tvořily důležitou pomůcku pro přípravu i provádění staveb. Vyplynuly z rozsahu a plánovitého řešení úkolů firmy a z rozsáhlé standardizace konstrukčních i pracovních způsobů. Soustřeďovaly výsledky praktických zkoušek, osvědčené předpisy z norem a odborné literatury a zejména cenné zkušenosti starších spolupracovníků. Zhodnocovaly tak získané progresivní poznatky a zabezpečovaly vysokou odbornost i jakost výsledné produkce.

9. Kontrola pořádku a jakosti práce

Kontrola zabezpečovala trvalé zlepšování úrovně stavební činnosti firmy. Prostřednictvím zkušených kontrolorů zabraňovala pravidelnou prohlídkou a včasným upozorněním vzniku chyb, zjišťovala již vzniklé závady a starala se o jejich odborné napravení. Dohlížela také na správné hospodaření se stavebními materiály, na dodržování bezpečnostních opatření a pořádku na pracovišti, což bylo považováno za jednu ze základních podmínek hospodárné práce. Kontrola pořádku a jakosti působí nepřímo také na zvýšení výkonnosti, neboť zmenšuje možnost chyb, které by vyžadovaly opravy a způsobily by tak i finanční a časové ztráty.

10. Týdenní vyúčtování hospodaření staveb

Týdenní zúčtování stavebních prací bylo použito podobně jako v ostatních složkách činnosti firmy. Byl vyvinut osobitý způsob účetnického vedení stavebních prací, který se řídil třemi hlavními požadavky:

a) Zúčtování vyplacených částek za mzdy, stavební hmoty a stroje a vyúčtování hotových prací se provede týdně a to v souladu s rozpisem výrobní kalkulace.

b) Každá částka se ihned po zaplacení zanese na příslušné majetkové konto stavby.

c) Po skončení všech prací a po kolaudaci objektu se vyhotoví vyúčtování jednotlivých částí a celého objektu, doloží se příslušnými doklady a porovná s výrobní kalkulací.

Dodržení těchto požadavků bylo umožněno podrobnými rozpočty a řádně rozepsanou výrobní kalkulací. Zvýšil se tak zájem zaměstnanců o výsledky práce a dobré výkony byly bezprostředně odměňovány mzdou i podíly na vytvářeném zisku.

11. Všestranná péče o zaměstnance

Byla důsledkem nového pojetí vzájemného vztahu podnikatele a zaměstnanců, jak to vyjádřil vedoucí závodů Dominik Čipera: „Každý podnik má být založen na principu, který umožňuje všem účast na blahobytu, jejž vytváří. Vedoucí průmyslu nemají věnovat pozornost jen budovám a strojovým zařízením, nýbrž především lidem a podmínkám jejich života. Novodobý průmyslník se nemůže spokojit jen zajištěním dobrého příjmu svým zaměstnancům. Jest jeho povinností starat se zároveň o zajištění všech životních podmínek a příznivého prostředí k vývoji osobnosti svých spolupracovníků v každém směru.“

Proto Baťovy závody zajišťovaly i pro stavební dělníky dobré a levné ubytování (rodinné domky ženatým, internáty svobodným, na vzdálených staveništích solidní ubikace), závodní stravování přímo na stavbách, pravidelnou lékařskou péči v závodním zdravotním ústavu a ochranné pracovní pomůcky.

Zásadní záležitostí byla i výchova dorostu. Stavební dělníci a technici procházeli Baťovou školou práce (končící výučním listem) a závodní průmyslovou školou stavební (pro mistry, projektanty a stavbyvedoucí). Všechny školy byly nové, moderní a s vysokou úrovní odborné výuky. Vztah firmy ke školství lze doložit dalším zajímavým citátem jednoho z jejich vedoucích pracovníků z roku 1934, proneseným na sjezdu pedagogů ve Zlíně: „Myslíte-li pánové, že jsme hrdí na naše budovy, stroje a vše to, co kolem vidíte, mýlíte se. Jestli jsme na něco hrdí, tak to jsou mladí muži, které si vychováváme. Ty budovy a stroje mohou někdy třeba zmizet, ale pak je naši mladí muži postaví znovu a lepší. V nich je naše budoucnost.“

12. Stálé zlepšování veškeré činnosti

Snahy o stálé zlepšování se staly nerozlučnou záležitostí technické tvořivé činnosti. Podmiňovala je již sama podstata zlínského stavebnictví, směřující k důslednému funkcionalizmu a konstruktivismu. Bylo nutno hledat nové cesty vývojem a ověřováním nových konstrukcí a technologií. To byla osvědčená metoda k dosažení trvalého úsilí o zdokonalení provozních podmínek, kterou viděl Tomáš Baťa takto: „ Moje dlouholetá zkušenost mi přinesla poznání, že k dosažení pokroku ve výrobě nestačí projevy souhlasu a sympatie, ani nadšení. Pokrok ve výrobě vyžaduje tuhé a těžké práce, ba i osobních obětí všech lidí na práci zúčastněných, tedy podnikatelů, zřízenců i dělníků.“

Vedení závodů nabylo přesvědčení, že výzkum se stává jednou z rozhodujících složek nového stavitelství, které vyžaduje, aby práce na stavbě byla v úzké součinnosti a neúnavným duševním tvořením, a aby soustavná spolupráce všech zúčastněných usměrňovala a doplňovala poznatky jednotlivců.

Praktické uplatnění těchto myšlenek bylo podmíněno důsledným hledáním vhodných konstrukcí a technologií a jejich soustavným zaváděním do provozu. Nejvíce snah bylo vynaloženo na vyřešení standardizovaných budov pro výrobu a služby a sériových staveb rodinných domků tak, aby byly funkčně účelné, spolehlivé a levné.

Zamyslíme-li se nad uvedenými dvanácti zásadami, musíme konstatovat, že v plném rozsahu tvoří odkaz pro racionální a humánní podnikání, využitelný i v dnešní době. Snadno zde najdeme dnes často diskutovaná témata o zvyšování produktivity práce, snižování výrobních nákladů, komplexní mechanizace, managementu kvality, kontrolingu, bytové výstavbě či výzkumu a technickém rozvoji, a dokonce i některé cesty a návody k jejich možnému řešení.

V závěru bych chtěl zdůraznit, že velkou předností zlínského stavebnictví bylo, že od počátku postupovalo plánovitě podle jasného programu, stanoveného vedením závodů. Tomáš Baťa měl naprosto přesné názory nejen na výstavbu výrobních objektů, ale i na způsob budování všech náležitostí novodobého průmyslového města. Sám o tom pravil: „Rozhodovali jsme se v době nutné potřeby bytů pro zaměstnance, jakým způsobem to provésti. Jednalo se o postavení činžovních domů. Viděl jsem však v té době průmyslové závody, kde dělnickou kolonii tvořily bloky činžovních domů a z tohoto pohledu mi bylo okamžitě jasno, že jediným vhodným způsobem bydlení pro zaměstnance průmyslových závodů je rodinný dům. Stavba továrny znamená dosud namnoze počátek útrap pro obec a její obyvatele. Stavba dělnických obydlí kasárenským způsobem pak útrapy dělníka zvětšuje. Nic takového nemám na mysli. Nevidím důvodů, proč by tovární podnik, skýtající obživu množství lidí, měl být útrapou pro jiné a měl obtěžovat své okolí. Mám na mysli zahradní město, plné slunce, vody, občerstvující zeleně a čistoty, město, ve kterém bude každému dána možnost vybudovat si šťastný domov, který bude jeho pýchou. Jsem si vědom, že vybudování takového města je mnohem obtížnější, než postavení kasárenských budov, ale jestliže se mi nepodaří najít způsob, jak zajistit našim lidem spokojený a šťastný rodinný život, pak se raději vzdám dalšího rozšiřování svého podniku.“

Jako zajímavost by bylo možno ještě uvést, jaké zadání obdrželi projektanti od autora těchto myšlenek pro návrh typových rodinných domků: Při minimálním standardu třípokojového bytu s kuchyní, příslušenstvím s sklepem neměla cena překročit roční příjem ševce a domek měl mít životnost jedné generace. Těchto domků bylo v rozmezí let 1920 až 1940 postaveno celkem 2327 a doba výstavby např. standardního dvojdomku trvala 14 týdnů.

Chceme-li tuto úvahu o zlínském stavebnictví uzavřít stručnou charakteristikou jeho pracovních snah, můžeme to učinit nejlépe opět slovy Tomáše Baťi, která vyjadřují důležitost cílevědomé a stále zdokonalované činnosti, vykonávané s vědomím vyššího poslání člověka, takto: „Náš život je to jediné na tomto světě, co nemůžeme považovati za své soukromé vlastnictví, neboť jsme ničím nepřispěli k jeho vybudování. Byl nám jenom propůjčen s povinností odevzdati jej potomstvu rozmnožený a zdokonalený. Mějme cíl. Člověk bez cíle se potácí ode dne ke dni jako bludná ovce. Pevný cíl a rozhodná vůle ho dosáhnout tvoří páteř našeho života, dodává svalům i mozku energii. Lidé, kteří vědí co chtějí, kteří dnem i nocí mají před očima vytčenou metu a celou svou bytostí se věnují práci k tomuto cíli, překonají všechny překážky. Těm patří vítězství.“

Význam tvůrčího snažení Baťovců také v oblasti stavebnictví dokládá i skutečnost, že v minulém roce bylo „Průmyslové město Zlín“ vyhlášeno v České republice jako nejlepší stavba dvacátého století v kategorii průmyslových staveb. A to je jistě velmi vysoké ocenění.

Literatura a citáty:

Musil F. sen.: Racionalizační snahy a rozbor hospodářských zásad zlínského stavebnictví.

Česká akademie technická , Praha 1945

Prof. Ing. František Musil, CSc.

602 00 Brno, Kounicova 51

tel. 0603 948 369

Fakulta stavební ČVUT Praha

tel. 02-2435 4590, fax: 02-2435 4592, e- mail: musil @ fsv.cvut.cz

Pracoviště Brno: tel. 05- 41146421, fax: 05- 4324 5239