Podnikatel anglicky "entrepreneur" (ne "businessman" či "shopkeeper") je ten, kdo přináší na trh nové výrobky, nové služby a nové hodnoty. Podnikatel otvírá nové tržní prostory. Podnikatel není ten, kdo si prostě otevře trafiku či hospodu - to je živnostník (anebo hospodský). Živnostník se živí, ale podnikatel podniká, tedy tvoří. Podnikatel nekrade, protože zlodějna není tvorba. Český a ruský "podnikátěl" tedy není vůbec podnikatel, ale živnostník: tedy člověk, který se živí prováděním drobných vlastnických funkcí a jehož cílem je spotřeba. Živnostníků je hodně, podnikatelů málo.

Na cestách po Americe se Baťa ucházel o práci, aby se naučil pracovat a vyzkoušel své vlastní kvality tam, kde mu na tom záleželo. Podstupoval přijímací zkoušky u strojů, ale práci nedostával. Takových zkoušek podstoupil jsem za den třeba dvacet a za týden šestkrát tolik. To skličovalo moji mysl. Nestál jsem o ty dolary dovezené z Ameriky. Stál jsem o americké dolary. Chtěl jsem se měřit s americkým člověkem.

Jednou na takové cestě jsem si řekl, že nebudu jíst, dokud nedostanu práci. A dostal jsem ji. Z tuláka, z bezcenného člověka se rázem stal šlechtic. Z rukou visely cáry, ale hlava seděla pevně na svém místě. Tak vznikl Tomáš Baťa. Tak jako stovka není stovka, tak ani dolar není dolar. Dolar získaný za pronájem bytu v Praze nebo za prodej lesa či podniku v jižních Čechách je dolar dovezený, pro Baťu zcela nezajímavý. Dolar vydělaný vlastní prací přímo v Americe, v soutěži se všemi, kteří se o to ucházejí, to je dolar americký - a o ten Baťovi šlo. Samozřejmě ne kvůli tomu dolaru: Baťa nebyl spotřebitel, ale podnikatel, s hlavou na správném místě. Je bezcenné měřit se s těmi, kteří jsou stejní anebo horší než my. Musíme se poměřovat jen s těmi lepšími - a tak se sami stát lepšími.

Líbil se mi v Americe lepší, mužnější poměr mezi dělníkem a podnikatelem. Já pán, ty pán, já obchodník, ty obchodník. Chtěl jsem, aby takový způsob života zavládl mezi námi ve Zlíně. Chtěl jsem, abychom si byli nějak rovni. Zde cítíme první počátky Baťovy samosprávy dílen. Trvalo to ale ještě hodně dlouho. On chtěl, oni ne. Dělníci chtěli zůstat námezdníky a nechtěli si "být rovni". Odbory je v té mizérii podpořily. Kominterna to vyhlásila za kapitalistické "triky". Kdo to jakživ slyšel: Každý dělník kapitalistou! Pouze Baťa to myslel vážně. Namísto třídního boje mezi dělníky a kapitalisty navrhoval elegantní a jednoduché řešení: spolupráci. Vše navzdory poučkám Marxismu o třídním boji a protichůdných zájmech dělníků a kapitalistů, dodnes ještě leckde přežívajících.

Chcete-li vybudovat velký podnik, vybudujte napřed sebe. Jen velký člověk může vytvořit velký podnik. Každý (opravdový) podnikatel vyrábí tři věci: sebe, podnik a výrobek - v tomto pořadí důležitosti. Především sebe: hodnoty, přesvědčení, vizi, charakter, vytrvalost, znalosti a schopnosti. Potom podnik: schopnost vyrábět a poskytovat služby, umět dělat věci správně a hlavně - dělat správné věci. Organizovat, koordinovat, rozhodovat - dobře a na světové úrovni - musí umět nejen podnikatel, ale i jeho podnik. A nakonec je výrobek a služba, které by uspokojily zákazníka lépe a hodnotněji než kdokoliv jiný. A neprodat podnik, nejít "public", nehnat se za penězi - pak nejste podnikatel, ale spotřebitel, pak chcete být jen "za vodou". Spotřebitel nikdy velký podnik nevybuduje. Chcete-li jen "za vodu", pak nestudujte Baťu. Ten pochází z jiné země, jiné kultury a jiného světa ...

Při své práci neměl jsem na mysli vybudování závodu, ale lidí. Vybudoval jsem člověka, aby byl výkonnější a lépe sloužil zákazníkům a on potom vybudoval závod. Hlavní úlohou organizátora je, aby vytvořil morální a psychologickou základnu, na níž by se jeho spolupracovníci mohli zdárně rozvíjet. Morální a psychologická základna podniku! Kdo se tím dnes zabývá, kdo to umí, kdo vůbec ví, že to má umět? Úspěšný podnik je založen na (správných) vztazích a stanoviscích: k práci, ke spolupracovníkům a k zákazníkům. Příkazová hierarchie, administrativní přístupy a byrokracie řídí papíry a ne lidi. "Systémy" řízení papíru lidské vztahy nebudují, ale ničí. Námezdní zaměstnanec podniku nevybuduje nic. Musí se stát spolupracovníkem, spoluúčastníkem, spoluvlastníkem a spolupodnikatelem - čtyři typy vztahů ve velkém podniku jakékoliv velikosti.

Jen na tom poli se obilí rodí, po kterém vlastní hospodář za pluhem chodí. Jen pastýř, jemuž ovce patří se postaví vlkům a své ovce ochrání. Námezdník, jemuž ovce nepatří, uteče. "Chodit za pluhem" je povinností každého podnikatele. Jen ti dělníci jimž podnik patří, jen spoluvlastníci, budou pro podnik pracovat a za podnikem stát i ve chvílích nejtěžších. Lid námezdný se rozuteče již při prvním zavytí vlků. Podnik je jako statek.

Den má 86 400 vteřin. Tedy 86 400 okamžiků. Za okamžik se dá přijít, i odejít. V okamžiku se lze rozhodnout. Okamžik trvá nápad či nová myšlenka. Z okamžiků se skládá náš život, práce i podnikání. Každý okamžik platí. Známe lidi, kteří pracují dnem i nocí, někdy i přes víkendy, stále pracují: v autě, ve vaně, na procházce, při jiné práci. Okamžiky jim však utíkají mezi prsty, nemají čas. Nemít čas neznamená pracovat - a pracovat ještě neznamená pracovat dobře. Proč lidé, kteří nemají čas, obvykle udělají tak málo práce? Nerozumí okamžikům. Neví, že nejde o to, zda kopat celou noc velkou jámu, ale zda tu jámu vůbec třeba kopat. Kopat jámu trvá noc, rozhodnout, že jámu nepotřebuji (protože ji budu muset druhý den zasypat) trvá okamžik. Dělejte jen co je potřebné a dělejte to rychle a efektivně. Pak bude i váš den mít 86 400 okamžiků.

Z továrních zdí:

Buďme věřiteli, ne dlužníky

Chytrák dělá na začátku, co hlupák na konci

Čistota a pořádek = kvalita

Každý budiž podnikatelem na svém pracovišti

Nejlepší jakost, nejnižší ceny

Plať hotově, nevypůjčuj

Pomoz si sám

Nepokračuj na zlé práci

Rozkaz zákazníka je svatý

Silní milují život

Učte se jazykům

V rychlosti je síla

Zkušenost - matka vědění

Kdo se honí za penězi, ten je nikdy nedohoní. Hleďte si práce, dělejte ji lépe než soused. Peníze za vámi přiběhnou samy. Peníze jsou jako plaché srny či krásné ženy - musí se na ně pomalu, nepřímo, oklikou a s trpělivostí. Nejde o peníze samotné, ale o proces vydělávání peněz. Nechcete přece udělat kšeft zde, urvat sumu támhle, jít z jobu do jobu a z kšeftu do kšeftu. Nejste přece "podnikátěl". Vy chcete spolehlivý, vzrůstající a trvalý příliv peněz, tedy proces sám, ne pouze výsledek. Vy nechcete job, ale kariéru. Aby i ty plaché srny a krásné ženy - tak jako peníze - vyhledávaly vás. Po celém světě dnes peníze loví a hledají talent, um, znalosti a schopnosti. Mějte je!

Nechte si poradit, hospodařit umím. Naučil jsem se jak vydělávat haléře i miliony. Od Bati si nechte vždy poradit. Představte si, kde jsme mohli být, kdybychom si nechali od Bati poradit, kdybychom se od Bati učili, třeba jen od r. 1945, anebo alespoň od r. 1989. Kdyby … od Bati jsme se mohli učit již od r. 1925, již tehdy to bylo jasné. Od koho jsme se ale v posledních deseti letech učili? Co jste se vy naučili? Důraz je na slově "vydělávat". Tedy ne dostat, ne ukrást, ne pobírat a ne vyšulit - vydělávat! Kdo chce co nejméně pracovat za co nejvíce peněz zůstane navždy chudým. Stačí si obrátit jen jedno staré české přísloví naruby: "Za málo muziky, málo peněz!" A bude líp.