Lednický Václav: Sociální politika Tomáše Bati

Motto:

„Co dovedou jinde, to přece my v Čechách dokážeme také.“ František Křižík

Souhrn:

Sociální politika se koncem 19. století stala nutnou součástí podnikání. tato politika byla uskutečňována řadou českých podnikatelů. Nejlépe byla realizována Tomášem Baťou ve Zlíně. Tomáš Baťa byl současně i tvůrcem nové koncepce města.

Klíčová slova: Sociální politika – Zlín – Tomáš Baťa

Summary:

Social politic happened necessary integral part of entrepreneurial activity at the end of 19th century. This politic was realized by many Czech private enterprisers. It was realized best by Tomas Bata, in Zlin. Tomas Bata was town maker at the same time, too.

Key words: Social politic – Zlín town – Tomas Bata

Průmyslová revoluce, datovaná zpravidla od šedesátých let 18. století, kdy James Watt úspěšně počal používat v práci parní stroj, přináší řadu společenských změn. Nastupující průmyslové období vývoje lidské společnosti lze charakterizovat především přeměnou cechovních řemesel a málo výkonných manufaktur na tovární výrobu s vysokou produktivitou práce a racionalizaci výroby. Současně probíhá i změna v postavení člověka ve společnosti, neboť i prostý člověk získává postupně osobní svobodu a z poddaných nevolníků se stává svobodný občan s řadou demokratických práv i povinností. Následkem těchto změn dochází ke změnám v systému řízení práce a změní se i styl vedení lidí. Současně rozmach průmyslové výroby v druhé polovině 19. století vyvolává potřebu nejen praktických znalostí řízení, ale i teoretického přístupu a tak koncem 19. století a počátkem 20. století vznikají první vědecké teorie v této problematice. Nastupuje éra klasického managementu reprezentovaná především jmény Taylor, Gilbert, Gantt, Fayol, Mayo i Weber. Tyto klasické přístupy ověřené prací se stávají základem nové managerské vědy, která se rozvíjí neobyčejně dynamicky s vysokým konkrétním a praktickým uplatněním. Dochází tak nejen k tvorbě vlastní strategie výroby, ale nastávají změny i mimo výrobní aktivity, v oblasti sociální politiky, která se stává nedílnou součástí všech podnikatelských programů.

Na území současné České republiky byla celá řada podnikatelů, kteří se proslavili silným sociálním cítěním. Jak uvádí HLAVÁČ (2) patřil k nim především Vojtěch Albert Lanna (1805 až 1866), který nejen že podporoval zaměstnance v nemoci, ale zejména usiloval o zvyšování jejich vzdělanosti. Také tvrdý, cílevědomý a často bezohledný podnikatel Jan Liebig (1802 – 1870) projevoval hluboké sociální cítění vůči svým zaměstnancům. Nejen že zajistil možnost nákupu levných a kvalitních potravin pro své pracovníky, ale založil podnikové pojištění pro případ nemoci i úrazu a financoval výstavbu dělnických kolonií, škol, nemocnice a i dalších sociálních staveb. Obdobně postupoval i Jindřich Waldes (1876 – 1940), který se snažil zaměstnance neustále vzdělávat systémem jak rekvalifikačních kurzů, tak vlastních učňovských škol, organizováním vysokoškolského ekonomického vzdělání pro podnikatele i vedoucí pracovníky podnikové sféry. Zároveň se staral o dobré bydlení svých zaměstnanců a jejich sportovní i kulturní využití v různých klubech a kroužcích, které rozvíjely činnost v rámci jeho podniku.

Také generální ředitel Vítkovických železáren Pavel Kupelwiesner (1843 – 1919) v letech 1876 až 1893 mění přežité patriarchální zaměstnanecké vztahy za zásady promyšlené, na vědeckých základech budované, personální a sociální politiky. Vedle nově chápané personalistiky, kdy klíčový význam přikládá kvalitě pracovníků, důsledně prosazuje zavedení úkolových mezd dělníků a zainteresovanosti vedoucích na hospodářských výsledcích podniku v rámci přestavby dosavadního mzdového systému. současně realizuje i rozsáhlý a promyšlený sociální program, který podle MYŠKY (7) představoval reformu nemocenského a starobního pojištění, výstavbu nemocnice i sociálních ústavů a výstavbu ubytování pro dělníky i úředníky. Hlavní myšlenkou projektu výstavby bylo oddělení průmyslové zóny od obytné, což v tehdejších podmínkách bylo neobvyklé. Při té příležitosti tento projekt rušil zavedený systém prostorového oddělování bydlišť různých sociálních skupin pracovníků. Toto jednání bylo vedeno snahou o vytvoření vědomé příslušnosti ke společnému podniku jako programového úsilí o posouzení tvorby hlavních podnikových cílů.

Nikdo z dříve uváděných podnikatelů, vlastníků a managerů však nedosáhl úrovně Tomáše Bati. Jeho historický význam jako geniálního managera a tvůrce ucelené soustavy podnikového řízení je nejen v tom, že vybudoval ve své době jeden z největších podniků v Evropě, ale i v tom, že se stal výzkumným realizátorem neobyčejně progresivní sociální politiky vůči svým zaměstnancům. Při hodnocení této sociální politiky Tomáše Bati lze souhlasit s názorem STLOUKALA (13), že výroba při dosažení určité potřebné úrovně přestává mu být účelem sama o sobě, a proto je nutno ji uvést do souladu s celým životem všech svých spolupracovníků. Jeho životní filozofii podle KARFÍKA (4) vyjadřovaly nejen zajímavé myšlenky napsané na dlouhém plotě továrny ve formě více než stovky hesel, ale především jeho činy jak v oblasti podnikání tak i v oblasti tvorby podnikatelských předpokladů úspěchu, v oblasti rozvoje sociální zaměstnanecké politiky. O této oblasti snažení Tomáše Bati je velmi mnoho důkazů jak prokazují studie LEDNICKÉHO (5) a MATUSÍKOVÉ – LEDNICKÝ (6).

Tomáš Baťa byl prvním podnikatelem, který na území současné České republiky začal v širokém měřítku používat americké způsoby řízení. Po návratu ze Spojených států se proměňuje zlínská továrna v podnik v tehdejším Rakousku ojedinělý, vedený americkým tempem a řízený americkým duchem. A přesto to byl podle VAVRISE (15) nejčastější a nejpůvodnější náš podnik, v němž se mohla uplatnit nápaditost a iniciativa ve všech směrech. Jeho zakladatel a tvůrce založil svou podnikatelskou morálku na ocenění práce, neboť základním prvkem povahy Tomáše Bati byla úcta k práci. Proto se nelze divit, že vymyslel a zavedl způsob odměňování, který odvozuje výdělek pracovníka přímo a objektivně od výsledku jeho práce a který tak dává možnost učinit si sám obraz o přiměřenosti mzdy. Jak zdůrazňuje VAVRIS (15), Tomáš Baťa touto formou ukázal cestu k řešení tak zvané sociální otázky, k odstranění onoho napětí, které vyvěrá většinou z toho, že převážná část zaměstnanců průmyslu ve všech zemích má pocit, že ocenění jejich práce je libovolné, že není spravedlivé a že zaměstnance vždy někdo nějak zkracuje.

Na tento základní princip sociální politiky, na systému co nejspravedlivější odměny za vykonanou práci, navazují další důležité prvky sociálního charakteru. Především to byla existenční jistota pracovníků, pokud dobře vykonávali svěřenou práci. Jak uvádí RUFER (11), podnik od svých pracovníků požadoval věrnost, přesnost v práci, zlepšování osobních schopností a rozmnožování osobního majetku. Na druhé straně podnik poskytoval zaměstnancům potřebnou důvěru dokonalé pracovní nástroje, zdravé pracovní prostředí podle tehdejších kritérií, příležitost k vysokému výdělku, k ustavičnému funkčnímu postupu a k získání jmění. Proto typickým rysem Baťova podnikání byl trvalý vývoj schopných a ochotných zaměstnanců přes spolupracovníky k spolupodnikatelům. Projevují se zde i jeho zásady mravní odpovědnosti výrobce k sobě, k svým spolupracovníkům a k celé lidské společnosti.

Z tohoto vnitřního přesvědčení Tomáše Bati vyrůstá celý program výrobně sociální jež má doprovázet každého pracovníka podniku po celý jeho život. Vytvoření potřebné lékařské péče, tvorba příznivého životního i pracovního prostředí a možnost zvyšovat svou životní úroveň vedlo k vytvoření levného a dobrého stravování v podnikových zařízeních, příznivým cenám v podnikových prodejnách i k velmi dobrému modernímu bydlení za přiměřené ceny. To vše se projevilo na růstu standardu života každého občana Zlína. Jak uvádí IVANOV (3), statistika z počátku třicátých let říká, že ve Zlíně ve srovnání s průměrem celého státu v oblasti spotřeby potravin byla situace neobyčejně příznivá. Například spotřeba masa byla ve městě 218 % ve srovnání s celostátním průměrem, spotřeba chleba však 57 %, mléka naopak 196 %, ale piva pouze 72 %. Současně dobře placení zaměstnanci Baťových závodů se stali zdrojem prosperity i celé řady malých živnostníků a podnikatelů. Zatímco v roce 1923 bylo podle POKLUDY (9) ve městě 150 živnostníků, pak v roce 1927 jich bylo už téměř 300 a jejich počet trvale rostl.

Díky promyšlené podnikatelské i sociální politice Tomáše Bati se Zlín stal během velmi krátké doby moderní, industriální metropolí a jeho unikátní funkcionalistická architektura nemá svou zachovalostí obdoby v celé Evropě. Jak tvrdí ŠLAPETA (14), po Praze a Brnu vzniklo ve Zlíně třetí významné centrum československé moderní architektury. Velká část dnešního Zlína vznikla ještě v dobách největší slávy Baťových obuvnických závodů. Ve dvacátých a třicátých letech uplynulého století se vytvořil základ města, který prakticky přetrval až do dnešního dne. Tehdy vyrostla většina klíčových a dominantních objektů, včetně neproslulejší, administrativní budovy podniku – zlínského mrakodrapu o výšce sedmdesát sedm a půl metru. Budova o kubatuře 120 000 m3 se šestnácti podlažími je vrcholným dílem architekta Karlíka a ne nadarmo se stala národní kulturní památkou období funkcionalismu (8).

Průmyslová výroba v rozvíjející se firmě Tomáše Bati potřebovala stále více pracovníků, které nebylo možno snadno ubytovat. Přímo se tedy vnucovala potřeba vytvořit pro pracovníky závodu takové podmínky, aby své síly, energii i čas mohli věnovat práci v závodě, a konečně také potřeba připoutat je ekonomicky i ideově k závodu. A tak s rozvojem průmyslového závodu dochází i k proměnám dosavadního půdorysu města. Snaha poskytnout slušné bydlení svým zaměstnancům a prosazování koncepce průmyslového zahradního města byla ve Zlíně podle STAŠI (12) dopracována do promyšleného systému urbanistického řešení a stavební realizace. Výstavba města jako zahradního města vznikla tedy ze základních potřeb prudce se rozvíjejícího podniku, přičemž personální unie mezi průmyslovým závodem a městem, trvající od roku 1923 do roku 1945, zajišťovala jednotu zájmů a cílů. Výsledkem tohoto personálního propojení byla výstavba nejen veřejných budov, ale i obytných baťovských domků, kterých je dnes podle BÁRTÍKA (1) ve Zlíně na 2500. Kolonie pohledných cihlových staveb anglického rázu jsou evropským unikátem. Pravděpodobně jde o největší památkovou reservaci svého druhu. V současné době tyto stavby z ručního spárovacího zdiva s rovnou střechou, které měly sloužit pouze jedné generaci dělníků, jsou nadále využívány. Jejich životnost podle STAŠI (12) byla údajně stanovena na čtyřicet let. Nutno však poznamenat, že tyto domky byly zaměstnancům pronajímány, neboť zůstávaly majetkem firmy jak uvádí GAHURA (10). Také výše nájemného byla přiměřeně nízká.

Důležitou složkou sociální politiky Tomáše Bati byla výchova a vzdělávání pracovníků firmy. Na jeho popud vznikla celá soustava podnikového školského systému nazývaná Baťova škola práce, která vychovávala všechny potřebné odborníky. Přitom školní výuka byla zásadně spojena s prací ve firmě a tak v Baťově škole „Mladých mužů“ a později i „Mladých žen“ docházelo k účinnému propojení teorie a praxe. Mimo školních zařízení, které postupně získaly statut středních odborných škol, bylo důležitou součástí výchovy odbornosti i množství speciálně zaměřených kursů. Učební obory byly tříleté, mistrovské, odborné a speciální až šestileté. Do roku 1938 Baťovu školu práce absolvovalo přes tři tisíce frekventantů (2).

Tomáš Baťa byl geniálním podnikatelem a organizátorem průmyslové výroby. Jako ryzí selfmademan byl vynikajícím pragmatikem a svými myšlenkami předběhl o mnoho let ostatní svět. Jeho přístupy k tvorbě sociální podnikové struktury jsou dokladem toho, že si uvědomil velmi brzo potřebu vysoce odborných spolupracovníků. Proto zásady vědeckého řízení se staly pouze základním skeletem komplexního řídícího systému Tomáše Bati. Neméně důležitou součástí jeho managementu se stala výchova zaměstnanců a péče o jejich zázemí v podobě dobře propracované sociální politiky. Výsledkem všech těchto poznatků bylo pochopení, že trvalá hodnota není v materiálních statcích, ale ve znalostech, dovednostech a v tvůrčím myšlení lidí. I když v Baťově systému možno najít mnohdy tvrdé zasahování do individuálních práv člověka, nelze mu upřít ušlechtilou snahu povznésti všech spolupracovníky k vyšší životní úrovni, dokonalejší mravnosti a k větší výkonnosti. Byl typem skvělého samouka, pro kterého se práce stala vášní i radosti, takže lze jej moderně nazvat workholikem. Jak tvrdí STLOUKAL (13), vyspěl sebevýchovou v geniálního průkopníka národohospodářského i sociálního, jehož životní dílo zastínilo svým významem činy řady státníků. Jeho životní dílo, město Zlín, nejlépe dokumentuje správnost jeho předvídavosti a je dokladem jeho velikosti i v oblasti sociální politiky.

Použitá literatura

1. BÁRTÍK, J.: Proč máme platit za stát. Květy, r. 10, 2000, č. 46, s. 20-22, ISSN 0862-898X.

2. HLAVÁČ, M. M.: Tvůrci českého zázraku. 1. vydání. Praha: Nakladatelství APS Agency, 2000, s. 208, ISBN 80-86363-00-7.

3. IVANOV, M.: Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. 1. vyd. Vizovice: Nakladatelství Lípa, 1998, s. 382, ISBN 80-86093-14-x.

4. KARFÍK, V.: Vznik zlínské architektury 1930 – 1950. Zlínský funkcionalismus. Sborník příspěvků sympozia pořádaného u příležitosti 100. Výročí narození F. L. Gahury a 90. Narozenin V. Karfíka. Zlín: Státní galerie ve Zlíně, 1993, s. 9 –11, ISBN 80-85052-17-2.

5. LEDNICKÝ, V.: Manažerské přístupy Tomáše Bati. Ekonomická revue, r. 4, 2001, č. 1, ISSN 1212-3951, (v tisku).

6. LEDNICKÝ, V. – MATUSÍKOVÁ, L.: Základní nosné prvky manažerské koncepce Tomáše Bati. Acta academia karviniensis, díl 1, Karviná: Obchodně podnikatelská fakulta SU, 2000, s. 93 – 103, ISBN 80-7248-083-9.

7. MYŠKA, M.: Rytíři průmyslové revoluce. 1. vyd. Ostrava: Nakladatelství Tilia, 1997, s. 277, ISBN 80-7042-477-x.

8. NOVÁK, P.: Zlínská architektura, 1900 – 1950. 1. vyd. Zlín: Agentura Čas, Pozemní stavby Zlín a.s., 1993, s. 319, ISBN neuvedeno.

9. POKLUDA, Z.: Sedm století zlínských dějin. 1. vyd. Zlín: Klub novinářů a Zlínské tiskárny, 1991, s. 138.

10. ROSSMANN, Z.: Zlín, město životní aktivity. 1. vyd. Zlín: Baťovy závody, 1935, s. 71.

11. RUFERT, S.: Jaké spolupracovníky si vybral Tomáše Baťa? Moderní řízení, r. 26, 1991, č. 5, s. 9 –13, ISSN 0026-8720

12. STAŠA, E.: Od starého Zlína k dnešnímu Gottwaldovu (Stručná historie stavebního vývoje města). 1. vyd. Gottwaldov: Oblastní muzeum J. V. Moravy, 1. vyd., 1986, s. 28, ISBN neuvedeno.

13. STLOUKAL, K.: Tomáš Baťa. In: Tvůrcové dějin, díl V., část 2, 1. vyd. Praha: Nakladatelství L. Mazáč, 1936, s. 534 – 539.

14. ŠLAPETA, V.: Baťa. Architektura a urbanismus 1910 – 1950. Katalog výstavby. 1. vyd., Zlín: Státní galerie ve Zlíně, 1991, s. 13 – 17, ISBN 80-85052-06-7.

15. VAVRIS, H.: Život je spíš román. 1. vyd. Ostrava: Nakladatelství Jasmín, 1997, s. 232, ISBN 80-901099-4-2.

Autor: Doc. Ing. Václav Lednický, Csc.

katedra managementu

Ekonomická fakulta VŠB-TU Ostrava

Sokolská 33, 700 21 Ostrava, tel. 069/699 22 65

Poznámka: Tento příspěvek byl zpracován v rámci výzkumného záměru MSM 275 100 015, okruh č. 7, dílčí úkol č. 1.